Re: Co?

Klaro,

ja jsem jedna z tech, ktera samozrejme vyjadrila negativni nazor proti tvemu clanku. Osobne si vsak nemyslim, ze nase manzelstvi je bez humoru, a ja jsem seda mys, ktera se sklani pred svym manzelem, a uz vubec si nemyslim, ze by se u nas problem hromadil tak, ze jednou vybuchne. Take netvrdim, ze u nas zadne problemy nejsou. Vis, na rozdil od vasi rodiny, my s manzelem komunikujeme. Jemu se nelibi, ze ja nechavam sve svrsky v loznici prehozene pres zidli, a mne se zase nelibi, ze chodi doma v botach (tak jak jsou anglicani vychovani). Vis, ale diskuse probiha asi nasledovne. Milacku, ty vis, ze mi vadi, ze chodis doma v botech. Ne proto, ze se tu trochu zaspini (nase uklizecka to umyje), ale proto, ze mame male deti, ktere si to tvoje odpadle blato z bot z ulice davaji do pusy. Manzel mi na to odpovi, ze to chape, ale ze se nikdy v zivote nikde neprezouval, chozeni v backorach je mu odporne a ponizujici, a ze tedy nevi, co ma delat. Nakonec jsme se dohodli,ze pokud je leto, venku sucho, chod si doma v botech. Pokud prsi, je blato - zakoupila jsem mu boty (ne prezuvky), ktere si doma obuje a v tech chodi. Umluva funguje (temer vzdy). Podobne je to s mym pradlem na zidli. Proste muj zvyk. Dohoda je v tom, ze tedy alespon jednou za 2 dny roztridim pradlo na ciste (to dam do skrine) a pradlo spinave (to hodim do kose). No, a ono to proste nejak funguje. Myslim, ze je to jenom vzajemny kompromis.


A k te sede puttce - v nasi domacnosti je to trochu obracene. Manzel se stara o domacnost v 90% pripadu. Ja se staram o deti (jejich vareni, zarizovani skolek, doktoru apd.) Na velke uklizeni mame uklizecku, na denni peci o deti mame chuvu. Oba chodime do prace, oba slusne vydelavame (i kdyz manzel samozrejme vice). No, a ve volnem case, misto toho, abychom se navzajem buzerovali a snazili se jeden druheho prevychovavat, tak se smejeme, vymyslime "ptakoviny" pro nase deti, chodime za kulturou a znamymi a proste si uzivame zivota. Ale takovyhle pohled mame asi prave proto, ze jsme jiz trochu "starsi" par - a iluze o tom, ze nas zivot bude jednodussi, pokud se budeme chtit navzajem predelat, vis, to nas preslo uz davno, zhruba okolo nasi 30tky.