Čekala jsem podle názvu,
že bude článek o něčem poněkud jiném - tom, jak se za posledních 20 let (snad pozitivně) změnil způsob vzdělávání na českých školách. Jak se přešlo od biflování neskutečného objemu dat, ze kterého si již nepamatuju a pamatovat ani nepotřebuju prakticky nic (+ od kreslení prvomájových průvodů a VŘSR), k učení jako umění vyhledávat a zpracovávat informace, které skutečně potřebujeme, k učení se rozumět světu a aktivně se v něm pohybovat, jak spolupracovat s ostatními - řečeno hodně stručně a vágně. Místo toho jsem našla srování západních škol se školou, jakou já si sama pamatuju z doby před 20 lety, z hlediska materiálního vybavení, stravování a volnočasových aktivit. A navíc se - soudě podle posledního odstavce - nezměnilo nic ani na vzájemném respektu učitelů a žáků...?
Odpovědět