Re: Jsem staromódní

Mám stejný názor. Sama jsem před svatbou o uzavření předmanželské smlouvy uvažovala. Pak jsme se ale s manželem dohodli, že není nutná, protože jsme do manželství vstupovali každý zhruba se stejnými penězi a oba bez nějakého majetku, jehož výnosy nebo nutnost do něj investovat by v budoucnosti mohly být sporné. Společně jsme měli jen auto a u toho jsme už při jeho pořízení postupovali tak, že podle všech smluv jsme oba majitelé 50:50. (A tehdy se na nás mnoho lidí koukalo jako na blázny a argumentaci, že je aspoň jistota, že se o to auto v případě rozchodu nezhádáme u soudu, jim přišla irelevantní.)

Osobně mi předmanželské smlouvy přijdou jako rozumný institut, záleži jen na konkrétních okolnostech snoubenců, jestli má opravdu výrazný smysl je uzavřít.

A k tomu, že bych se měla cítit uražena tím, že by po mně např. budoucí manžel žádal uzavření předmanželské smlouvy: Neberu to tak, že po mně žádá, abych dokázala, že si ho neberu pro peníze a že na to jako milující snoubenec nemá ani pomyslet. Naopak si skoro myslím, že osoba, která vstupuje do manželství s výrazně nižším majetkem by se zachovala fér, kdyby zcela vážně svému protějšku uzavření smlouvy nabídla. (Jestli on tu nabídku využije, to už je věc jiná.)

Osobně jsem si dala svatbu jako podmínku pořízení potomstva - jestliže se muž hodlá podílet na výchově dětí a nechce od nich utéct, nemůže mu vadit ani závazně učiněný slib na toto téma. Předmanželská smlouva mi v tomto ohledu přijde velice obdobná.