láska, závislost, neochota myslet
Pokud nějaká ženská ve věku 37 let rozbije svou rodinu- po pár měsících zamilovanosti s dvakrát rozvedeným chlapem...
ne nadarmo přirovnávají vědci zamilovanost k přechodnému šílenství
.
Pokud tatáž žena toleruje tomu dvakrát rozvedenému opakované nevěry a domnívá se, že demonstrativní sebevraždou by dosáhla toho, že dotyčný ji teprve skutečně ocení- tak to nemůžu už napsat jinak, než že je úplně blbá.
Nevidět to, že mužský, se kterým žiju má milenky ne proto, že mi chce ubližovat a ponižovat mě- ale proto, že je to prostě jeho životní styl. Myslet si, že ho výčitkami přesvědčím, aby začal uznávat hodnoty věrnosti a monogamie....
to z mého pohledu opravdu namená nepoužívat hlavu na nic jiného, než aby dotyčné nepršelo do krku
.
Ještě tak bych to pochopila u nezkušené dvacítky,
ale u skoro 40leté ženské?
Láska znamená toho druhého chápat, mít k němu úctu, znát ho a znát a tolerovat jeho chyby. Neznamená to, že se usilovně snažím vidět druhého jinak, než jaký skutečně je a přesvědčuju ho (i citovým a jiným vydíráním) aby se snažil tu mou naivní představu naplňovat
.
Já v tom popsaném případu nevidím lásku, ale zamilovanost, poblázněnost a závislost.
Odpovědět