Re: Milá Kláro,...
Pro TomášeX nebo Standu
Sleduju celou diskusi o nevrácené tisícíkoruně. Nečekám nějaké řešení a ani mi nepřipadá důležité do ní zasahovat, protože nemám ráda zbytečné spekulování a pokud neznám tu paní, nebudu jí ani hájit ani hanit. Stando, pořád se tady odvoláváš na Lásku a dobrotu. Nemůžu si pomoct, ale z tebe cítím takový vztek a promiň i zlobu, že se divím, kde bereš tu odvahu a jistotu Kláru jednoznačne odsuzovat. Tu paní neznáš, neznáš ani Kláru, proto si myslím, že si dovoluješ opravdu hodně.
Mně se stala podobná příhoda, když jsem opravdu byla v situaci, že jsem měla v peněžence dvě stovky, bůhví dokdy, dlužila jsem za nájem za dva měsíce (10 000), měla jsem odpojený telefon a byla jsem bez práce. Zastavila mě starší paní s takovou tou taškou na kolečkách a se slzami v očích mě prosila, jestli bych si od ní nekoupila pár kompotů, že mi je i pomůže odnést domů, abych se s tím netahala, ještě dnes mám knedlík v krku, omlouvala jsem se jí, že mám jenom ty dvě stovky, bojím se je rozměnit, aby ještě aspoň chvíli vydrželi v celku, že nemám ani ty kompóty, které bych prodala na ulici, rodiče daleko, od kterých bych se styděla si půjčovat, nejsem na to zvyklá. Společně jsme si poplakali, já se omlouvala, že nemůžu pomoct, ona se omlouvala, že obtěžovala a takto jsme se rozešli. Obě jseme byly bez rodiny, bez prostředků, bez přátel, které může člověk bez ostychu poprosit o pomoc. Ale podle tvých soudů bych se měla asi stydět, že jsem jí nedala poslední peníz, protože já jsem mladá a práci si snad jednou najdu ?
Odpovědět