Do tří let vše a pak nic?

Souhlasím, že pokud má člověk děti, má se jim co nejvíce věnovat a co nejvíce s nimi prožít. Ale přístupy rodičů, jak takového ideálního stavu dosáhnout mohou být různé. Nepřipadá mi ideální varianta být tři roky doma a pak nastoupit na plný úvazek do práce a nechat dítě ve školce a později v družině od rána do 17h odpoledne.
Např. moje zaměstnání má výhodu, že je celkem snadné získat částečný úvazek a navíc je velmi časově flaxibilní a částečně se dá pracovat i doma. Nevýhodou je, že se musím udržovat "in", nemůžu si dovolit dlohodobější výpadek. Proto jsem pokaždé nastupovala do práce na částečný uvazek, když bylo dítěti 1,5roku (věk, kdy už pochopí, že maminka nezmizela natrvalo, existuje i když ji nevidí a zase se vrátí). Po tu dobu se o děti staral manžel, který má podobné zaměstnání. Ale pak mi nečekaně vyšla vstříc paní ředitelka MŠ a mého syna přijala do školky, když mu bylo 32měsíců - chodil na jeden až dva půlny v týdnu. A musím říct, že varianta školka se nám velmi osvědčila.
Obě moje děti chodí do školky, ale nikdy ještě nebyly ve školce celý týden a většinou chodí domů po obědě.
Svoji budoucí karéru si ideálně představuji tak, že budu pracovat na částečný úvazek ještě mnoho let, abych se mohla věnovat dětem. Bez mého brzkého nástupu do práce po mateřské by to velmi pravděpodobně nebylo možné. (Nevím, zda byste měla důvěru třeba k lékařce, která se právě vrátila po šesti letech z rodičovské dovolené.)
Zevšeobecňování mi nepřipadá v tomto případě vhodné a je mnoho rodin, kde by dostupné jesle byly vhodným řešením. Spíš by se měla vést diskuse, jak by jesle a MŠ měly vypadat a kolik času je pro dítě vhodné, aby tam trávilo.