Nakupovani zavesu

Clanek mi mluvi z moji zmucene duse. Dneska jsem se nic netusic vydala koupit zaves do naseho noveho bytu, do dvou pokoju, stejny. Zdanlive nic tezkeho. Zasla jsem v Brne do Tuscula. Bohuzel jsem s sebou vzala Anku.
V obchode jsem byla asi pul hodiny, bylo tam pretopeno, takze jsem v ruce mela tasku a Ancin kabat, jeji cepici.
Muj kabat se mi tam nevesel. Po peti minutach jsem byla zpocena jako mys. Anka byla nadsena, tolik skvelych papirku (cenovek od stovek roli latky), za kter muze tahat, tolik bezvadnych balicku (ubrusy), postarku, prostirani a mamanika si vsimne vzdycky az neco sleti. Kazdou chvili nekde zmizela a vynorila s s veci, kterou nutne potrebovala nekam hodit.
Presto jsem si vybrala. Pani prodavacka byla ze zlata. Anka mi utikala, lezla do schodu, padala z nich. Parada. Nakonec jsem se ujednotila, ano tento zaves chci, vzala jsem dite a v ocekavani rychleho konce jsem ji oblekla.
Ukazalo se, ze to neni vsechno, muselo se to spocitat, namerit, napsat, aby se to mohlo usit. Zase jsem ji vysvlekla. Opakovalo se honeni po obchode.
Konecne to pani spocitala. cena za zaves na dve okna byla 15.000,- Kc.
Nemam ho.
Zitra vyrazime znova.