Iveto,přeji ti hodně sil

k tomu,aby jsi se s ním dokázala rozejít.Byla jsem na tom trošku podobně jako ty-žila jsem přes rok s přítelem který se dokázal velmi hnusně chovat ke mě,ale především k mé čtyřleté dcerce.Několikrát během toho roku jsem se s ním kvůli tomu rozešla,ale pak začal sekat latinu a opět vše bylo v pohodě a láska největší.Jenže pak se situace opakovala a on zase začal se svými útoky.Dokázala jsem se s ním rozejít definitivně až po více jak roce, v den kdy jsem zjistila že s ním jsem těhotná.Tehdy jsem byla ze všeho strašně zmatená,protože jsem brala antikoncepci a těhotenství mě ohromně zaskočilo.Přesto jsem ani na vteřinu neuvažovala nad tím,že bych dítě dala pryč.V ten den jsem v sobě našla sílu odejít od něj definitivně,i když jsem se potom ještě potácela nějakou dobu v šíleném zmatku a chaosu.A jak se dotyčný projevil po rozchodu?Jeho uražené ego(zřejmě nemohl rozdýchat,že od něj,inženýra architekta z lukrativních Vinohrad,velmi atraktivního a slušně zajištěného odešla ženská.Asi byl zvyklý sám dávat kopačky,protože po padesátce,bez dětí a svobodný,se s nikým asi na delší dobu vázat nechtěl.)Takže po rozchodu se mnou nemluvil,že čekám jeho dítě ho nezajímalo,obvolával všechny své příbuzné a známé a pomlouval mě u nich jak se dalo,nadával mi do všeho možného,a zejména se nestyděl mi vyhrožovat,že mě připraví o děti.Teprve s pomocí sociálních pracovnic,právníků a různých jiných institucí jsem se dala dohromady a naprosto se zbavila strachu,že dítě bude svěřeno jemu.Nebude.A tenkrát mi velmi pomohlo okolí a jistá osoba,která řekla:"Chlap?Jaký chlap?Když se dospělej dokáže takle chovat,není to chlap,ale normální sračka."A teprve tehdy mi naplno došlo,že odejít od něj bylo to nejlepší co jsem mohla udělat.Dneska jsem maximálně spokojená,v pohodě,nikdo mi netýrá děti,mám nádherného dvouměsíčního chlapečka,je to smíšek,a vůbec se nebojím,že to nezvládnu,ty děti v člověku dokáží vyburcovat nemožné.On se k otcovství taky nepřihlásil,podávala jsem návrh k soudu na určení otcovtví,takže se z toho papínek stejně nevyvlékne.Jsem ráda že to tak dopadlo a že jsem v sobě tenkrát tu sílu našla.Když ji najdeš i ty,budeš mnohem spokojenější.Já se po rozchodu zmítala v různých emocích,dnes je mi ten člověk naprosto lhostejný.Představuj si jak ti bude dobře,až nebudeš muset řešit věci kterým se ve vztahu s ním nevyhneš.Přeji ti moc a moc síly.