Jo, to znám!

Odpovědí mi bylo: jiné děti ať si dělají to, co jim jejich rodiče dovolí a trpí. Ty jsi naše a proto....

Uplaťňuji stejnou metodu na naše holky a docela to funguje. Ony ví, že s nějakým "Aleontaky" by neuspěly... Takže pokud se rodiče budou ochotni pustit s Aleontaky do boje, tak to půjde. Moje zkušenost je bohužel asi taková (odposlechnuto v různých variantách a často na dvoře - v obchodě - kdekoliv na ulici):

"Juráši, pojď domůů"
"A proč?"
"Musíš si nachystat tašku, najíst se a jít spát"
"Ale mně se ještě nechce"
"Jen pojď"
"Ale oni jsou tu ještě všichni (případně výčet jmen dětí sousedů...)"
"...no tak dobře, ještě chvilku...."

Jak se má dítě naučit, že ANO je ano a NE je ne, když z 99% maminku "ukecá" ? A jak potom má pochopit, že v dospělosti šéfy (či zákon) neukecá, ale musí svou práci udělat (či poslechnout např. dopravní vyhlášku a pod.)? Myslím si, že svým dětem dělají rodiče mnohdy medvědí službu tím, že se nachají ukeceat a přesvědčit Aleontaky.
Takže ahoj a pevné nervy a zásady!!!
Simča