31.7.2009 14:20:21 Manka, 1 syn
Re: Článek se mi líbí a v podstatě s ním souhlasím
Jo, také si myslím, že bychom si měli užívat normálního života a neupínat se k dovolené. Ovšem - já pracuji ve zdravotnictví (soukr. firma), kde jsem poměrně často vystavena stresu. Pracovní dobu mám do půl páté. Ze začátku jsem také často ochotně a dobrovolně pracovala přes čas (tu půlhoďka, tu hodina), když to bylo třeba. Po pár letech se stalo naprosto normální záležitostí, že tam prostě zůstanu, když to bude šéf potřebovat. Jakmile jsem se zmínila, že:"bych dnes potřebovala odejít v půl páté" (upozorňuji, že to je oficiální konec mé pracovní doby), už se to řešilo, že tedy se bude muset asi zavolat šéfova dcera, aby to tam dodělala. Takže jak jsem dopadla? Z ochoty se stala nakonec povinnost. Po dalších letech jsem se ozvala, začalo se to řešit a docela se to i vyřešilo. Nicméně, dodneška mi to vedení občas nezapomene připomenout, že jsem si tehdy stěžovala.
Souhrnem - chodila jsem domů v 6 večer i později, měla jsem malé dítě (pro to jsem si občas odskočila do školky a měla ho v práci, totéž pokračovalo i v 1. a 2. třídě ZŠ, pak už chodil sám domů). Manžel pracuje na směny, takže pokaždé s ním doma být nemohl. Teď už je synovi 10 let a já mám pocit, že jsem si jeho dětská "školková léta" vůbec neužila. Ze všech besídek co se za ty tři roky konaly, jsem viděla jednu. Všechno mě to hrozně mrzí, snažím se to všechno vynahradit jak synovi, tak sobě. Ale ta léta jsou pryč.
Chci tím jen říct, že dovolenou si opravdu užiju, protože jsme celá rodina pohromadě. Ale možná by stačila i kratší, kdybych měla víc času v "normálním" pracovním dnu.
Odpovědět