30.7.2009 8:47:52 fisperanda
No to snad né
Celej život člověk jenom dře. Odvede ráno dítě do školky, nakluše do práce, teď nervy, aby byl dobrej, lepší, nejlepší, nechá po sobě dupat, pak valí pro dítě do školky, na nákup, doma uklidí, uvaří, věnuje se dítěti, manželovi, psovi... křečkům :) Večer sebou praskne do postele, ráno zase, jít do práce a tam hlavně výkon, hlavně být výkonný pracant, pracant měsíce, pracant roku...obědová pauza je přesně 30 minut, ani o minutu dýl. Člověk je uhoněnej, upachtěnej, protože se snaží uživit hlavně svoje dítě (děti), na který díky tomu nemá čas. Takhle to bude až do 65ti let, vyhlídka skvělá. A teď ať mi někdo vyčítá že mám pět týdnů dovolené. No to je toho. Neudělala sem toho snad dost? A neudělám? Za chvilku tady budou výkřiky že nemáme mít volný víkend, protože to je drzost. A brat si příklad z Japonců, no nevím. Je docela známý že je to upachtěná země, všechno tam ještě víc stojí na úspěšnosti, na výkonu. Jako ranní trénink tam mají povinný smích, poskakování a zvedání rukou. Děkuji nechci.
Furt člověk něco musí a když si chce vybrat v práci dovolenou, nebo je nedejbože s dítětem doma protože je nemocný, tak aby se cítil jako pachatel trestnýho činu. Být standartní daňový poplatník mě už pěkně se*e.
Odpovědět