Autíci

Ahoj,Žlababo, ráda čtu Tvé články!
Při čtení toho mi samovolně naskočily vzpomínky na dobu, kdy jsme si přivezli Davídka z ÚSP a i když jsme nevěděli nic konkrétního, tak jsme cítili "jinakost" našeho nového syna. Bylo mu 3 a 3/4, nemluvil vůbec a cesta k diagnoze vysocefunkční autismus byla trnitá a trvala skoro 2 roky.
Všech našich 6 dětí si nese do života stigma postižení, ale on je z nich nejzranitelnější, proto ho stále podvědomě chráním, i když máme ještě 3 mladší než je on. Za měsíc mu bude 10 a ve 2 třídě ZŠ měl teď samé jedničky. Samozřejmě na tom má velkou zásluhu jeho skvělá asistenka, ale i on je zkrátka dobrej.Tuhle mi povídá:"Maminko, líbí se mi na tobě, že si taková laskavá."
A onehdy zase:" Nevíš, proč indiáni mluví metaforicky?"
Nechci ani domýšlet, jak by vypadal, kdyby se tenkrát dalo na "rozsudek" psychologa, že pro něj není vhodná NRP a v ústavu zůstal.
Možná by si dodnes jezdil s kočárkem přes práh a víc by ho svět nezajímal.

Chci tím jen říct, že každý autík je jiný a nikdy se nedá dopředu vyvěštit, kam se jeho vývoj dostane. U nás funguje to, klást na něj nároky jako na všechny ostatní (ovšem s citem a véééééééééééééékou a nekončící motivací )

Váš malý určitě taky dělá pokroky, jen jak jsi s ním celý ten čas, tak se to špatně diferencuje.

Co se týká hudebního nadání, tak Dáda moc krásně zpívá, má rozsah snad přes 3 oktávy. Ale i když hýbe rukama normálně, tak má nějak zkrácené šlachy na prstech, takže je neroztáhne normálně. Tak jsme na tom s výběrem podobně

Pro vašeho malého mě napadla Panova flétna-když má tak rád foukání.

Jak to tak po sobě čtu, zdá se mi to nějaké zmatené
Tak toho raději nechám, chtěla jsem Tě jen trochu povzbudit, to my maminky našich zlatíček občas potřebujeme jako soli, že?

...a děkuji za krásný článek...