2děti a škola

Já jsem to měla kombinované, studovala jsem Hudební školu vyšší odbornou konzervatoř. 5. předposlední ročník jsem dodělávala v 7/8 měsíci před porodem. To bylo ještě vcelku dobré až na to, že jsem do školy musela dojíždět a cestování mi nedělalo vůbec dobře ( syn dodnes trpí cestovními nevolnostmi). Po té jsem měla rok přerušené studium, jelikož jsem studovala skladbu, doufala jsem, že absolventskou práci dokončím před nástupem do školy do posledního ročníku. Částečně se to povedlo, ale více jak polovinu jsem nakonec stejně dopisovala už se dvěma dětmi a při během skolního roku- posledního. Anežka dcerka se narodila 5.9. a do školy jsem nastoupila 3.9., každá mamina ví, jak je šestinedělí náročné, já jsem musela alespoň na dálku vyřozovat a domlouvat individuální hodiny a to věru nebylo lehké. Musím říct, že škola mi vlastně přes svou byrokratickou strán,u vůbec nepomohla, část kantorů se opravdu hodně snažila, že bohu hodně kantorů si léčila na mě své myndráky, pocity méně cennosti si dokazovali zbytečnými komplikacemi. V muzikantském světě se musí každý hodně otáčet, lidi dřou jak koně a to, že někdo si pořídí děti ( nebylo to ani v jednom případě náhodné početí) většina kantorů považovala za znamení neúspěchu v profesi.No,další věcí byly nemoci dětí chytli jsme kampylobaktery, rotaviry, syn měl 2x astmatický záchvat... neskutečné! Uf, Uf, Uf! vše by bylo snažší, kdyby škola reagovala pružněji, vycházela vstříc. Chtěla bych ještě studovat dál, ale počkám si, až mi miláčkové trochu povyrostou a budou ve škole. Budu mít třeba ty noci na učení. Jinak je pravda, že obrovský dík a zásluha mému muži! Jeho pomoc při studiu byla nedocenitelná, stále žasnu, že neutekl )) a samozřejmě maminka, která hlídala synka, zatímco jsem jezdila s miminkem do školy. Kantoři myslím často v šoku, že učí maminu a často i s dítkem u prsu učili, i jím díky. Jak říká manžel: přežili jsme to...