od září začínám

1. Co Vás k tomu vedlo.
- bydlím na vesnici kde nikoho neznám a nemám ten talent ani povahu jít jen tak po vesnici a skamarádit se tzn. jsem sama s nemluvnětem uprostřed vesnice plné lidí
- pocit absolutního otupení a neschopnost formulovat jednoduché myšlenky krom "papat/kakat/kojit/vyprat.."
- pokus o dosažení toho co se mi po maturitě (před 12 lety) nepodařilo a co stále cítím jako chybu tzn. asi posílení ega, sebeúcty
- klidné dítě v období rozhodnutí podat přihlášku-naivně jsem nedomyslela jak se vše za pár měsíců (od přihlášky k přijímačkám) prvního roku života naší holčičky změní a ze spavého andílka se stane hyperaktivní čertík.

2. Co Vám studium usnadňuje a co naopak komplikuje?
v mém případě co bude - co už dokážu odhadnout před zahájením studia
usnadňuje - absolutní podpora manžela a mojí maminky. Internet a dostupnost informací obecně-objednávání knih a skript online atd. asi mi studium usnadní i ZATÍM velká chuť pro zvolený obor.
komplikuje - Bohužel manžel je také dálkově studující, často v zahraničí takže tam to s reálnou pomocí bude pokulhávat. Maminka mne absolutně zastane jak s holčičkou tak s domácností-od ní je to max. podpora, nicméně ještě stále pracuje na plný úvazek a bydlí 300 km daleko. Dále mi to komplikuje až paralyzující strach z neúspěchu/výsměchu okolí (co tam leze když na to nemá-ať se drží plen a sporáku atd....) a komplikuje asi moje povaha obecně - snadno se nadchnu, dlouho nevydržím a jsem dost "nervák"

3. Vychází Vám škola, kde studujete, vstříc? Jste jediný studující rodič v kruhu nebo ve třídě, či je vás víc?
Zatím soudím jen podle toho co jsem stačila vypozorovat na přijímacím řízení. Zdálo se mi, že i přesto, že obor je distanční formou, jsem tam téměř nejstarší (30let) - možná budeme dvě nebo tři stejného věku. V oboru převažují ženy-sama jsem na to zvědavá.