Re: podobne

Markéto, možná to bude tím, že ty se na to díváš z pohledu možných pocitů dítěte - ze možného zmatku, že už necítí mámu, neslyší tepot jejího srdce, že může mít strach, ptž leží samo v neznámém prostředí, nejsou hned uspokojovány jeho potřeby... a já nevím, co a jak tě může napadat. Mezitím co Liška na mne působí dojmem, že u dítěte nějaké psychické pocity nepřipouští a dívá se na to z pohledu unavené matky, která má právo na odpočinek, tak proč by měla zajišťovat potřeby dítěte, když to může udělat někdo jiný (až bude mít čas).

Jinak mi to připomíná porody dvou mladších dětí - ve Vrchlabí se neleželo po porodu na sále, chodilo se hned na pokoj a děti šly samozřejmě se mnou. Nicméně kdybych nechtěla, nemusela bych kolem nich dělat nic - sestra mi přišla dítě i přebalit a strašně se divila, jak jsem akční, že jsem to zvládla sama (nevím tedy, jak dlouho tohle opečovávání běžně trvá, já jakoukoli pomoc hned na začátku odmítla, že pokud něco budu potřebovat, řeknu si sama... i tak se tedy sestry aspoň přišly poptat, jestli je vše OK a nepotřebuji s něčím pomoct). Oproti tomu vzpomínka z porodu prvního dítěte - na šestinedělí mi ho sestra nechtěla vydat, že oni tak nedělají a když jsem ze svého přání neustoupila, tak nasadila kalibr: a kdo se vám o něj bude starat, když si s něčím nebudete vědět rady? Popravdě ten druhý přístup - pokud bude dítě u nás, bude opečované, ale jakmile ho dostane na pokoj, tak s pomocí nepočítejte - mi přijde docela drastický... bohužel mám pocit, že tohle je to, co si spousta lidí představí pod pojmem rooming-in