... by holčička neměla být přijata do školky jenom proto, že nejí maso?! Tak holt bude jíst jen tu kaši a je to - nebo ne?!
Ve třídě našeho staršího synka je také holčička, která maso nejí, děti o tom vědí a hotovo. Holt jí to ostatní, co není maso. Žádný problém!
Já osobně, ačkoliv sama msao nejím už hodně dlouho, jsem toho názoru, že ve školkovém věku by děti jíst maso měly - nemusí to být příliš často, ale přece jen hlavně kvůli železu atd. Až budou starší, mohou se amozřejmě časem sami přiklonit k variantě s masem či bez, hlavně ať je to jinak jakžtakž vyvážené a zdravé...
(Zatím s nimi raději moc nerozebírám proč maso nejím, protože jim právě nechci "vsugerovat" to o mrtvých zvířatech atd. a tím je odradit; starší na to postupně tak nějak přišel/přichází sám (co to maso vlastně je), resp. když se ptá tak samozřejmě dostane přiměřenou odpověď...)
Takže kluci maso jedí a já ne. Znamená to snad, že musím být v naší rodině "vyloučena z kolektivu", jak se píše v článku???
To je přece nesmysl! Je to prostě tak, že sedímě třeba u večeře, klucí a táta mají chleba se šunkou a já se sýrem. No a co?
Vědí že někdo maso jí, někdo ne (podobně jako někdo nejí rajčate nebo rozinky apod.), také vědí že děti by maso aspoň někdy jíst měly a později že se uvidí. Někdo vaří jídla s masem (kuchařky ve školce, babička, občas táta), někdo zase bez (máma, teta...). Tak to v životě prostě je, že existuje všechno možné, různí lidé a různé věci a zvyklosti...
Jinak - my také třídíme odpad (to mi upřímně řečeno dnes připadá jako samozřejmost, naprosté minimum co může udělat každý), děti učíme neničit přírodu, neubližovat zvířátkům ani rostlinkám (pokud možno). Může se stát že jsou chvíli smutní když vidí třeba rozšlápnutého brouka nebo vyschlou žížalu, ale to k životu také patří a většinou je to brzy přejde. Spíš by mě zaráželo kdyby je takové věci nechávaly chladnými, takhle aspoň vím že o tom přemýšlejí, mají k tomu nějaký vztah a cit...