Reakce na komentáře

Znám jednoho člověka, který je každou chvíli v kriminále. Vždycky si odtamtud odnese děsné zážitky....(pokračování za chvíli).

Je jasné, že mi nebylo do smíchu, když se učitelky chovaly tak, jak se chovaly. K smíchu mi to přišlo, až když se vše vysvětlilo a já si začala živě představovat, jak asi ta fáma šla po škole. Připadalo mi to jako v komedii Marečku, podejte mi pero, když Sovák dostal dopis: Sejdeme se na hřbitově...
Paní učitelky těžko soudit. Když stokrát dostanou žádost o posudek a ani jednou to není kvůli pěst.péči...ale určitě není profesionální, škaredit se na člověka, ať už žádost přijde z jakéhokoli důvodu.
Na druhou stranu mohu být ráda, že se to tak stalo. Horší by bylo, kdyby se přetvařovaly a dělaly jako by nic. To bych se totiž nedověděla, že se něco děje a nic by se nevysvětlilo.
Naší zkušenost jsem napsala proto, aby se něčemu podobnému vyhnuli ostatní žadatelé a předem si to domluvili se soc.prac. nebo s učiteli.
Naše soc.prac také byla potom (když viděla, že to myslíme vážně) vstřícnější. Dnes na ní nemůžu říct půl slova. Dokonce nám nakonec přeci jen nabídla zařazení do registru žadatelů o adopci. Ale nás odrazovala ta strašně dlouhá čekací doba. A tím, jak jsme se poznávali s ostatními pěstouny, začali jsme cítit, že pěstounství je naše parketa.
A ještě vás asi zajímá ten chlápek z toho kriminálu. Proč teda vede takový život, že se tam pořád vrací? Kdyby trochu chtěl, tak už by tam víckrát nemusel. Ale on tam půjde znovu a znovu. Protože je jáhen (něco jako kněz) a chodí do vězení navštěvovat vězně, za kterými jinak nikdo nechodí. Kontrolní otázka: Kdo jste si na začátku komentáře myslel, že píši o kriminálníkovi? Nikdo? Tak to je dobře. Já se ale nad sebou musím pořádně zamyslet. Tímto testem bych asi neprošla. V rychlých soudech jsem totiž přeborník.