Byla jsem v DD

Dobrý den, zajímavý článek. Jsem "odrostenkyní DD" a s tímto Domem na půli cesty mám zprostředkované zkušenosti, byl zde můj bratr a další děti, které se mnou vyrůstali..
Nebudu komentovat, jen k autorovi mám jednu poznámečku. V textu jste velmi striktní a nekompromisní v názorech o tom, že děti nejsou vedeny k tomu si vyprat, postarat se o sebe apod... NENÍ TOMU VŠEUDE A VŽDY A HOOODNĚ TAKY ZÁLEŽÍ NA SAMOTNÉM DÍTĚTI, JAK SE SÁM k těmto věcem staví, stejně jako v normálních rodinách...
Na druhou stranu s vámi souhlasím. Děti nejsou vůbec vybaveny do reálného života, nemají zkušenosti s placením nájmu apod. a děti, které mají nižší IQ a menší schopnosti, s těžkou se v životě potáží..
Myslím, že dům na půli cestu je vcelku dobrá a záslužná věc, pokud funguje jak má a plní cíle, za kterými byl založen.. alespoň nějaká možnost řešení nelehkého odchodu z domova.
Já osobně bych se chtěla v životě věnovat prevenci. Myslím, že dětské domovy VŮBEC NEŘEŠÍ OTÁZKU BUDOUCNOSTI "SVÝCH DĚTÍ" - chovanců. Téměř vůbec nespolupracují se sociálními pracovnicemi, aby řešili cca od 15 let, co s dítětem jednou bude, až bude dospělý, aby měl možnost účastnit se vyřizování formalit a jiných záležitostí. Děti v podstatě kromě 150 kč kapesného na měsíc - které mají zpravidla na cigarety nepřijdou do styku s penězi, potažmo s problematikou zaměstnanosti..
No, tohle je velmi rozsáhlé téma, ..
každopádně díky, že aspoň někdo řeší následky problémů ústavní výchovy, kdy VŽDYCKY v případě, kdy dítě z DD nemá rodinu a nemá se kam vrátit, jednou vyjde z domova a uvědomí si realitu - jsem BEZDOMOVEC!