15.6.2009 8:07:41 amy
Školka naštěstí jen na 1 rok
Syna jsme se snažili do školky dostat od 3 let, ale bohudík nám ho vzali až jako předškoláka. Syn se do školky těšil, od malička byl hodně společeský, v kolektivu se cítil jako ryba ve vodě. Chodil bez problémů do jeslí a pak do miniškolky (kde byly 3 děti). Do školky se těšil, protože tam bude víc dětí a půjde líp hrát "chodí pešek okolo" a "zlatá brána otevřená" (ve 3 dětech tyhle hry neměly moc smysl). Nadšení ze školky nás všechny přešlo během prvního týdne. Paní učitelka byla sama na 26 dětí, mnohdy od 7:30 do 18:00, za ten den toho měla až až. Syn byl zvyklý z miniškolky i domova na hodně akcí, pořád někam chodili (muzea, divadla, výstavy), ve školce nechodili nikam. To mu hodně chybělo. Program děti prakticky ani nemají, ve školce si prostě mají hrát a hotovo. Celý den vlastně vypadá tak, že ráno jsou děti zahnány do herny a odpoledne na zahradu. Koncem května došly naší paní učitelce nervy a hodila se marod, takže teď jsou buď oddělení spojená (tzn.1 učitelka a asi 45 dětí) nebo tam chodí na výpomoc studentky VŠ (ani jedna děti samozřejmě za tu chvíli nezná). Těžko říct, která varianta je horší. Mě dost mrzelo, že zatímco v jeslích i miniškolce jsme dostávali o synovi informace, co mu jde, co nejde, na čem zapracovat..., ve školce nic takového není, protože paní učitelka si jich v tom počtu vůbec nestíhala blíže všímat. Takže syn ačkoli šel do školky natěšený, dost rychle ho to přešlo. Do školky sice chodí bez breku a scén, ale i bez jakéhokoli nadšení. A to nás samozřejmě mrzí, když si vzpomenu, jak nás každé ráno popoháněl do jeslí a do miniškolky a srovnám to s tím, jak chodí školky:-( Do září to prostě musíme vydržet.
Odpovědět