Krušný nástup

U nám byl nástup no MŠ velmi krušný, nejspíš i proto, že jsem byla doma se svým synem, kterému byly tenkrát 3 měsíce.
První den mé dcery v MŠ vypadal takto:ráno jsme přišli,dcera se ode mne ani nehla.Jako každý rok i tento přišla přivítat děti do školky paní starostka s dalšími členy obce.Všechny děti seděli na koberci bez rodičů,jen Anička tam musela mít mě.Celou dobu co jsem byla ve školce Anička pobrekávala,mluvila jsem o tom s paní učitelkou a říkala jsem, že jí asi vezmu domu, a ona na to,že jí chytí a já že mám utíkat.Bylo to pro mě hrozné!Břečela jsem skoro celé dopoledne,cítila jsem se jako nejhorší máma na světě.Anička ve školce během dvou minut přestala plakat,sedla si ve školce na jedno místo na koberci a tam proseděla celé ty hodiny až do oběda. A tak to bylo celé září. Ráno plakala (já pak taky plakala) a ve školce celé ty čtyři hodiny seděla na svém místečku a nehrála si a nemalovala,prostě nic. Na konci září začala být nemocná. Vždy ve školce vydržela maximálně týden a zase nemoc,tak jsem jí nechala doma a poslala jí do školky až v únoru.To byla velká změna.Ráno sice pořád plakala,ale ve školce si už začala hrát a spolupracovala. Teď už je předškolačka. Do školky se jí sice pořád nechce, ale je tam ráda.
Teď od září jde do školky můj syn. Vím jistě, že pokud mi paní učitelka řekne, já ho chytim a vy utíkejte, určitě uteču, ale i s ním!!!
Eva