Re: V zaří nás to čeká

Pevné nervy,nepřehánět to s ničím,upřímně - já měla na základce furt vyznamenání,na školu jsem se stejně pak nedostala,tak tedy učňák, s prvním dítětem nástavba na maturu, s druhým jsem se pokoušela o vysokou-bohužel jsem pohořela na mizerném jazykovém základu,tak teď mám Vš přerušenou a zvažuju co dál...)
Takže opravdu a upřímně mě jedničky nikdy k ničemu nebyly a nepomohly ...
Snažit se školu ,,přežít",udělat co se musí,úkol podškrtnout a moc se tím dál nezabývat, ,,modlit se" a mít štěstí na prima učitelku.
U nás je škola totéž co práce-musí to být,holt. Naštěstí je starší chytrý a stále má to ,,samojedničkové" vysvědčení. Neučí se vůbec-z toho mám právě obavu do budoucna,že jak se budou nároky zvyšovat,že se neumí učit,je zvyklý,že to jde samo :-(....Je fakt,že máme skvělou paní učitelku-násobilku,vyjmenovaná slova-vše mají zvládnuto ze školy bez domácího drilování,učíme se doma anglická slovíčka.

A rada na závěr-až bude Váš poklad šmudlat ty vlnovečky,a čárečky do písanky a Vy se budete rozčilovat že to má prostě otřesné,vemte si papír a udělejte si celý řádek rovných čárek a nakonec zjistíte,že to Vaše mrně fakt nemá lehký,a že to udělat celý vzorně a krásně nejde...
Mě to taky trvalo,než jsem na to přišla a i když jsem kliďas,tak u nás do ,,míry poznání" byly úkoly: Já ječela,Ondra bečel....
A k uklidnění přispělo,že si začal dělat úkoly sám,já jen podepsala,a paní učitelka u nás hodnotí a započítává dotěch zatracovaných známek zejména to ,co dělají ve škole ne doma.