V zaří nás to čeká

a děsíme se. U švagrové jsem pochopila, že nejdůležitější je asi "nehysterčit". Ona se tak bála, že nahnala strach i synovi. Takže se snažíme o škole mluvit jako o naprosto normální součásti života, i když DOD na ZŠ nás (mě a manžela) dost vyděsilo. Syn je do školy natěšený, číst a psát už umí.
Výběr školy byl dost omezený, v nejbližším okolí jsou dvě ZŠ, ostatní jsou ve vzdálenosti 45 min až 1 hodina. Takže bylo od začátku jasné, že budeme volit jednu ze dvou ZŠ, které jsou blízko. Jedna vypadla díky tomu, že k ní vede dost rušná silnice, u které není přechod se světly (NECHÁPU) ani podchod a lidi tam běžně jezdí dost rychle. Takže i pro mě (dospělého člověka) tam byl přechod silnice docela nebezpečná záležitost. Druhá ZŠ se nám líbí, protože je to škola s rozšířenou výukou jazyků.
Jen nás docela zarazily informace na DOD od paní učitelky - s dítětem je potřeba se každý den alespoň 2 hodiny učit. Jsem ze tří dětí a rodiče se s námi nikdy neučili, úkoly podepsali, pokud jsme něčemu nerozumněly, tak nám to vysvětlili, ale nikdy se s námi dnes a denně neučili. A vlastně si to ani neumím představit. Nemáme pravidelnou pracovní dobu, takže některé dny jsme doma celé a mohli bysme se se synem učit od rána do večera, jindy jsme naopak celý den v práci. Ale nedokážu si to představit ani u pravidelné pracovní doby. Pokud někdo dělá od 8 do 16:30, tak přeci dítě odvede do ranní družiny tak na sedmou, odpoledne ho kolem 17-17:30 vyzvedne, dojdou domů a do 19:30 se učí. Nedovedu si to reálně představit a to jsem do toho nezapočítala večeři apod.
Stejně tak mě překvapila otázka na rodiče, jestli je tady někdo, jehož dítě neumí písmenka. Syn umí díky mému mladšímu bratrovi číst i psát a já to brala jako, že je napřed (ne jako samozřejmost k nástupu do 1.třídy).
Tak jsem vcelku zvědavá, co nás v září čeká.