Není to jednoduché
ale přijde mi to maličko jako rouhání.
ale
1. Děti z děcáku mohou mít sice značkovou věc - ale nemají (často) rodiče. A to mi přijde jako větší průšvih.
2. S postiženými bych to už vůbec neporovnávala - do nich musíš ,,investovat" často nejen víc peněz, ale i času a energie a to je jen zlomek celého ,,problému". Navíc mnoho z nich ani to dostatečné finanční zázemí nemá. To samé lidé po úrazech apod.
3. Prožila jsem si, jako vzteklý teenager, období ,,na suchu" s tím, že od státu nebylo nic! kromě min. přídavků. Nadávala jsem, vztekala se, brečela, ale nikdy by mě nenapadlo porovnávat to takhle - a to nemám problém říct, že někdy dávky tečou tam, kam by (v takové míře lézt neměli). Ale srovnávat to s DD, postiženými apod. se mi docela příčí:/
I když chápu to, že asi píšeš v afektu. To člověk naškrabe ledacos.Nebudu tě soudit, přeju jen, ať je líp a třeba pak špatné období hodíš za hlavu.
P.S. Kamarád se ze sirotčího důchodu dlouho živil. Sám - špatné rodinné poměry. A na brigádu opravdu neměl času, o to to bylo složitější.
Odpovědět