Autorko dávej prosím pozor....
... aby jsi nepropadal velmi častému "litování sirotků".
Ano, tvé děti zažily něco velice nepříjemného - i když tatínek s nimi stejně už nežil. Po pravdě - kolik času se jim před svou smrtí věnoval? Viděly ho denně? Každý týden? Nebo jednou za měsíc???
Ptám se proto, aby jsi si uvědomila, že tatínek asi stejně nebyl denně s dětmi v kontaktu....
Mám sestřenku, která byla spokojeně vdaná, měla jednu dceru a ovdověla velmi brzy. Dcera měla 11 let. Tato sestřenice velice litovala své ubohé dítě, které zůstalo bez tatínka... A aby mu vše vynahradila, snažila se mu všechno koupit, všechno udělat, všechno dovolit... Tím z něho vychovala naproto sobeckého a sebestředného tvora, který nikdy a na nic nebere ohledy. Dnes je toto dítě už dospělé, stále je na ÚP a žádá, aby se mu všechno dávlo. Chodí s otevřenou rukou k matce i ke státu.... O co více by mu matka dala, kdyby si stoupla VEDLE něho a řekla mu: "Teď jsme sami dva a spolu dokážeme všechno", než aby mu říkala (ať už slovy, nebo činy): "Ty jsi chudinka sirotek, ale nemusíš se o nic starat, já se o tebe budu starat za dva..."
Mimochodem: mám kamarádku s vážně postiženou dcerou. Myslím, že by dala všechny poklady světa za její úsměv nebo jedno její slovo.
Mám bratra, který je tzv. "za vodou". Má skutečně (prací vlastních rukou - jako elektrikář - to jen pro rejpaly...) víc peněz, než může normální člověk potřebovat. Ale myslím, že by dal každou z těch korun, které má, aby neumřel syn na rakovinu v 19 letech....
Zuzko, doopravdy se zamysli a prober sama v sobě, jestli by jsi raději měla měsíčne 50 tisíc a jedno dítě těžce postižené. Nebo i 100 tisíc a o jedno dítě přijít.... Musím moc dobře vážit, co si přejeme, mohlo by se nám to vyplnit!!!!!
Simča
PS chápu, že momnetálně na tebe doléhá nejvíc pocit, že máš málo peněz a to je nejdůležitější. Muž přišel o práci a tak vím, že je to hodně těžké....
Odpovědět