30.5.2009 16:32:50 Sidhártha
Rodina je nebýt SÁM
Každá to máme nastavené jinak, většina ženských považuje mateřství za naplnění života a za poslání a cítí se být jedinečnými proto, že mohou darovat život (já taky
. A pak jsou tu ženy, které matkami být z principu nechtějí a je jich menšina (což je asi dobře,ne?). Já je za to v žádném případě nesoudím, ale spíš je lituji pro to, co je čeká a nemine ve stáří. SAMOTA. Vidím to u své tety, užívala si a děti a rodina jí připadaly jako mít kouli na noze. Dnes má přes šedesát, je na důchodě, vypadá a cítí se na osmdesát, zavřená v bytě, jediný společník papoušek a televize. A to je dost depresivní podzim života. Je v tom také kus sobectví, za které teď platí a ona to přiznává. Žena, která má děti musí totiž nadlouho popřít své ego a obětovat kus sama sebe dětem, má starosti a je zprvu nevyspalá. Ale - zároveň odměněná dětským smíchem, sledováním pokroků a úspěchů svých ratolestí. A právě za to ta námaha stojí. Ale jak říkám, každého věc, život se dá prožít kvalitně i bez dětí, tedy aspoň v produktivním věku... Na druhé straně se mi vybavuje, co nám řekl ve škole náš učitel (starý mládenec): člověk, který má děti žije jako pes, ale umírá jako král - člověk, který žije sám si žije jako král, ale umírá jako pes..... zcela sice nesouhlasím, já si coby matka jako pes rozhodně nežiju, ale myslím, že vím co tím básník chtěl říci: že samotnému člověku se ve stáří žije špatně, nikdo mu ani hrnek čaje nepodá, když stůně a umírá zpravidla sám...
Odpovědět