29.5.2009 12:55:12 Nyota
jsem na tom stejně
Mám švagrovou, co se zachovala naprosto stejně, jen nešlo o sms, ale o osobní rozhovor. N aše společná kamarádka se ptala, kdo nám pohlídá děti, až půjdeme do kina, jestli babička (moje tchýně). Švagrová u toho byla. Řekla jsem, že tchýně tentokrát ne, protože: "tady si někdo jede do Parizu" v době, kdy máme jít do kina, takže tchýně hlídá jim. Citovala jsem pohádku Pletky báby Cotkytle, pokud někdo znáte. Přišlo mi to v tu chvíli vtipný. Jinak s tím problém nemám. Od babičky bydlíme 200 km, takže nám hlídala do té doby tak jednou za uherák. Já už rodiče taky nemám, takže jsem to řešila tak, že jsme se v kině buď střídali, nebo jsme prostě nikam nešli. Švagrová začala, že už pět let nikde nebyli a že se do Paříže těší, tak jsem jí rovnou řekla, že mi to nemusí vysvětlovat, že s tím problém nemám, anžto mi pohlídá doma kamarádka, kterou děti znají a mají rádi. To jsem ovšem netušila, že švagrová poběží rovnou za tchýní a bude jí na mě žalovat. Já pak dostala drškovou před celou nastoupenou jednotkou, tedy rodinou včetně tchána a návštěvy, ovšem až poté, co švagrová s úsměvem na tváři odjela a ještě mě na rozloučenou objala, dala mi pusu a mávala mi z okýnka. Už je to víc než rok a ta bouřka, která se kvůli tomu v rodině strhla, se ještě nepřehnala. Tchýně dělala jak šílená a nakonec se ukázalo, že mě se švagrovou propírají sem a zpátky už víc než osm let, co k nim jezdím. Znechutilo mě to. Taky si všechno dost beru, dlouho jsem se s tím srovnávala, dlouho jsem tam nejela. Ale protože miluju svýho muže, nakonec jsem k tchýni zase jezdit začala. Kvůli dětem, které mají babičku rádi, a kvůli manželovi. Ocenila jsem, že stál stoprocentně při mně a pohádal se kvůli mě s celou svou rodinou. Tchýni i švagrový jsem dala najevo, že stojím u svého manžela, že k němu patřím, a jestli se jim to nelíbí, ať si vylížou kapsu. Jim do našeho manželství nic není a nenechám si ho od nich zničit. Když se potkáme, důsledně držím jazyk na uzdě, nic nekomentuju, s ničím se nesvěřuju (dřív jsem k nim byla naprosto otevřená a dočkala jsem se za to toho, že o mně říkají, že jsem na ně drzá a že si jich nevážím. To mají pravdu, po tom výstupu si jich už opravdu nevážím a jen lituju toho, že jsem k nim dřív měla opravdu velikou úctu a respekt). Takže rada ode mě, nenechat si zničit manželství od někoho, kdo má k němu asi tolik co říct, jako my všichni tady na internetu. Je to jen o tobě, manželovi a dětech. Jo, a když se mi někdy opravdu moc a moc stýská po rodičích, vyprávím o nich aspoň svým dětem. Probíráme se fotkami a snažím se jim říct, jaou babičku a dědu mohli mít, kdyby na světě nebyla rakovina.
Odpovědět