29.5.2009 10:10:24 gajka111
Také jsem hledala odpově´d...ale ještě před narozením syna
Také jsem hledala odpově´d resp. se mi na to zeptal jedem muj dobrý přítel homosexuál, proč vlastně chci děti...překvapilo mne to asi stejně jako pisatelku článku, nebyla jsem schopná nic rozumného, co by mne samotnou uspokojilo dát dohromady. Říkal, co když bude postižené? budeš ho chtít? nebudeš litovat? atp. Dlouho jsem přemýšlela a došlo k závěru, že je to asi hlavně touha předat něco dál, svoje zkušenosti názory a aby tady tak říkajích po mne něco zbylo, až tu nebudu :) toto tak nějak podvědomě. Než jsem dítě měla nedokázala jsem si to moc představit, ačkoliv děti mám ráda, pracovala jsem snimi už na VŠ na táborech, doučování atp. myslím, že my to s nimi i jde a baví to je i i mne..ale to vlastní je úplně něco jiného. Je to pro mne nepopsatelný vztah, lišící se od vztahu s manželem či jinými členy rodiny, je to jakoby "kus mne". Synovi je 5, čekáme druhého a já jsem hrozně natěšená jaký bude, jak se bude rozvíjet, jak se budeme mít rádi a co budeme podnikat. Bude to zase úplně něco jiného... JInak si myslím, že jsou lidé resp. ženy u kterých věřím, že ta potřeba dítěte nemusí být a pokud to podvědomě vědí, že "nechtějí", ať se do toho nenutí, některé to sice po narození tak nějak "zlomí" a pak jsou šŤastné, ale znám i holky, které prostě dítě či děti mají, ale jsou vůči nim citově chladné a berou děti de facto jako "nutné" zlo
Odpovědět