Souhlasím, také mám kamarádku(mají ekzematickou holčičku). Ta mi říkala, že malé dává všechno, dokonce vypozorovala i některé potraviny, které se "snaží" jí nedávat (i když na to myslí jenom sem tam, když je to evidentní, např. ořechy, ořechový rohlíček, ale že jsou ořechy i v müsli už třeba neřeší), ale babičky neinstruuje a ani jí zas tak neva, když u babi sní kýbl jahod a evidentně se po nic osype. Naše malá je ještě mimino, ale kdyby jí naši nacpali misku jahod, tak bych k nim jezdila už jen na hodinu a s dozorem na dítě! Protože jí jde o zdraví, není to můj výmysl.
U té kamarádky se tím nijak nezabývali, ale to i tím, že jejich malá nemá ten ekzém svědivý, jen je to nepěkné. To ta naše se škrabala od mimi a tak jsme to řešili a teď v době, kdy jí je 11 měsíců, má dvě mikroložiska sušší kůže, které si občas (spíš z nervozity) škrábe a jinak nic!
Jsem ráda, že jsme se do toho pustili. Naší kamarádky holčička na ekzém stále trpí, ale vypadá to, že je na ústupu, začíná z něj vyrůstat, takže je to mírně voda na její mlýn, že nic není třeba řešit, ale nevím jestli by to také neřešila, kdyby se jí začala jejich malinkatá škrabat jak blázen. Nicméně jí neodsuzuji, možná bych to ani já neřešila, kdybych měla u malé ten ekzém nesvědivý, kdo ví (ale asi jo, protože už jsem se snažila s tím bojovat v době, kdy jsem její "mrskání" mylně považovala za normální pohyby miminek, ale byla to už snaha se škrabat, jak jí to svědilo kuliferdu malou).
Dobré ale je, že mám velkou podporu od manžela i okolí a dokonce manželovo rodiče jsou super miliónoví a cítím od nich velikou tichou podporu. Naši také, ale tam jsem to tak nějak "předpokládala", když jsem sama ekzematik a není to zas tak evidentní. Riziko bych viděla spíš v našich prababičkách, máme ještě tři a tak je nutné mít oči na šťopkách. Ony už by daly rohlík do ručky a knedlík s omáčkou.
Fajn je, že ani úprava jídelníčku není pro nás problém, mléko se nahradí rýžovým, mouka škrobem či jinou zavářkou - kukuřice, rýže, no a zbytek se musí nějak vykompenzovat, ale snažím se vše dělat rozumně (manžel naštěstí sní všechno a připomínky nemá - díky díky moje tchýňko). Tj. manželovi nezakazuji klasické jídlo, nejí je často a myslím, že se i tak malá bude muset naučit, že to prostě není pro ní i když ostatní to mohou. Neřeším nic s lidmi nezasvěcenými, je to ztráta energie a málokdo opravdu pochopí, jen dobří známí jsou v obraze a rodina. Ostatní vidí, že nosíme jídlo, ale příliš vysvětlování se někdy na škodu.