Re: I Tobě - ZUZANO 42 - děkuju a přeju Ti krásný den...

Tomáši, i já jsem podobně měkosrdcatá. Jsem schopná rozdělit se o poslední košili. Strašně dlouho jsem žila se dvěma dětmi sama a věř, měla jsem se co ohánět. Nikdo mě nepodporoval a všechno jsem táhla úplně sama. Opravdu jsem neměla peníze nazbyt a každý mimořádný výdaj mi udělal pěknou díru do rozpočtu. I mě se občas stalo, že jsem si třeba musela od kamarádky nějaké peníze vypůjčit. Ale řeknu ti jedno: hanba by mě fackovala, kdybych ty peníze nevrátila. Svoje závazky si každý prostě plnit musí, to se nedá nic dělat. Pokud si ta paní vypůjčila peníze a už předem věděla, že bude mít problém s navrácením, měla jednat na rovinu: víte, budu schopná vám to vrátit po dvou stovkách, je to pro vás takhle schůdné? Anebo - pokud je opravdu v těžké situcai, sama, bez podpory rodiny a kohokoli, existují pro tyto případy různé dávky od sociálního odboru.
Víš, tvoje teorie se mi moc nelíbí. Každý z nás chodí do práce a vydělává peníze, aby zabezpečil svou rodinu, děti. Neznám nikoho, kdo by dělal "na cizí". Kdo by svému dítěti nekoupil boty, ale dal by ty peníze třeba chudáku bezdomovci. Ty to děláš? Já se přiznám, že ne. I když už minula doba, kdy jsem na tom byla opravdu špatně. Přesto musím i teď sakramentsky počítat, abych rozumně vyšla. Nejsem lakomá ani sobecká, rozhodně ne. Myslím, že taková není žádná z nás. Ale s penězi, které si vydělám, si naložím podle sebe. Na to, abych poskytovala nenávratné půjčky nemám - a je nás takových asi většina. Pokud pošlu peníze na nějaké konto, určené pro nemocné atd., tak tak učiním s vědomím, že ty peníze někomu dávám a hřeje mě pocit, že jsme třeba, alespoň trošku někomu pomohla. Pokud peníze poskytnu jako půjčku, zcela logicky očekávám jejich navrácení. Myslím, že je to logické.
Té staré paní z článku je mi líto, ale myslím, že i ona mohla projevit trochu snahy. Stačilo by domluvit se na splátkách. Myslím, že Klára by na to přistoupila.