Věštba

Já asi nezapomenu na léto 2003. Pořád jsme se nemohli dočkat miminka, tak už jsem to hodila za hlavu a vrhla se do práce a různých aktivit.

Byla jsem zrovna na jedné pracovní akci s klienty a jedna kolegyně nám vykládala I-ťing. Jen tak z legrace jsem si taky hodila mincemi a ona mi povídá: Máš tu nějaké obrovské změny. Opravdu radikální. Nejdřív si sáhneš jakoby na dno, ale ve finále tě to hodně obohatí. Jako jezero, které vyschne, ale když zaprší, okolí se zazelená a všechno ožije s mnohem větší intenzitou.

Přemýšlela jsem usilovně celou noc, co by to mohlo znamenat. Jestli dostanu výpověď nebo co by to tak mohlo být za dramatické změny. A došlo mi to až doma. Jak jsem byla v pracovním zápřahu, zapomněla jsem přemýšlet o tom, jestli je zrovna plodný nebo neplodný den a ejhle.. hned jsem jela pro těhotenský test a když jsem pak viděla ty dvě čárky, rozbrečela jsem se. Měla jsem naprosto smíšené pocity - na jedné straně dobře rozjetou kariéru, práci, která mě hodně bavila a na straně druhé jsme moc chtěli už mít rodinu.

Pak mě čekala ještě druhá zkouška - rozhodla jsem se to utajit přede všemi a dát to jako dárek svému milovanému k jeho narozeninám, které slaví v září. Vydržela jsem, nic nepoznal a myslím, že tohle překvapení asi hned tak něco nepřekoná .

Takže léto 2003 bylo opravdu výjimečné.