Krásný příběh

Ježiš to je krásný :)
Kdybych nevěděl, že je to povídka, tak si myslím, že to je skutečný.
A trochu mi to připomíná hovory s nenarozeným dítětem.
A co jsem kdy slyšel o duchovním světě, za ta léta co jsem se o duchovno zajímal, tak přesně takhle mi popisovali že přicházíme na svět.
Že je nám něco předloženo a my si vybíráme jestli to přijmem. Ale teď už si to nepamatujem, ty svoje prvotní úkoly. Ta osnova tam zeshora je přitom strašně jednoduchá, jenže my se tu dole zamotáme a zdá se nám život strašně složitej a nespravedlivej.
Sám jsem se v tom plácal hodně těžce, než jsem potkal lidi co mi tohle vysvětlili.
A teď máme malýho prcka a těšili jsme se na něj. Jsem si až v tomto článku uvědomil, jak jsem si ho přitahoval, jak jsem o něm přemýšlel jaký asi bude.
Tenkrát jsem to odevzdal, věřil jsem, že Bůh každému naloží jen to co unese.
Sám nevím, jaký bude, ale vytvoříme mu prostředí pro jeho cestu.
Zatím je to náročné. Vzal nám veškerý klid a svobodu, někdy jsem nesmírně unavení.
Ale jsou okamžiky k nezaplacení. Čím větší je, tím je to lepší, tím víc nám dává.
Uvědomil jsem si, že takhle vlastně vracím životu to, co mně bylo dáno.
Někdo mě vypiplal, já teď pomáhám někomu jinému do života.
A tu zkušenost bych nikde nezískal, kdybych žil život jen pro sebe.
Ani kdybych adoptoval už větší dítě. Takhle vidím jak se vyvíjí život před očima, den za dnem.
Tak, to se mi to krásně píše, když mám v práci čas. A nemusím se u něj hrbit, hrát si s ním, přebalovat ho, koupat, učit ho jíst a pít, udyndávat když řve a něco ho trápí a my nevíme co.
To si zrovna užívá manželka. Alespoň že na to noční probouzení už jsem zvyklý.
Chce to hodně empatie a hodně síly na potlačení vlastního já.
Protože ten malý človíček má absolutní přednost a všechny naše zájmy musí stranou.