Re: Síla slov a síla mysli

Nemusíme mluvit jako za Jiráska, já jsem skromná a bude mi stačit, označíme-li věci jasně. Je zajímavé, že nové názvy se používají jen někdy a jen v některých případech...vezmu-li toho Afroameričana, například: Jak to tedy, že ostatním lidem se politicky korektního jména nedostalo?! Už není černoch - ale co je potom stále platný běloch? Jsem Slovanoevropan (či Keltoevropan, Germanoevropan atd., jak je komu libo)? Protějškem od Roma není Čech, ale gadžo - mám se tedy představovat jako gadžo? No, já vím, že jsme rasy kavkazské, takže snad Kavkazoevropan. Nádhera. Hned jsme doma, že?

Možná je to jen můj dojem, ale dnes je pomalu každé druhé dítě hyperaktivní či má LMD - aspoň podle ctěných matek. Dřív bylo prostě nevycválané nebo pomalejší či přímo tupé (třeba na matiku, jazyky...) Ono se to nepoužívá nesprávně, ono se to přímo zneužívá!

Stejně tak ta ostatní označení - slepý, stane-li se nevidomým, vidět nebude. Též po staru oligofrenik, později mentálně postižený - dnes S mentálním postižením: Stane se dnes doktorem věd?

To není otázka jazykového vývoje, to je křečovitá snaha o velmi pofiderní korektnost, a já se obávám, že nám za chvíli nebude stačit celá věta, abychom se nedejbože někoho nedotkli...Co třeba nebozí pozůstalí? Přece nebudeme hovořit o nebožtíkovi nebo snad, o hrůzo, o mrtvém?! Bude snad najednou "méně živý", nebo "před časem živý" nebo jak? A bude o to méně nebožtíkem?