Re: Konečně i něco o pubeťácích

Nekdy mam pocit,ze pubertu sveho 17-ti leteho syna nepreziju.Z rodicu si vzal snad jen to negativni a umocnil to na desatou.Priserne!My dospeli o svych spatnych vlastnostech vime a dovedeme s nimi pracovat,potlacit je,a i kdyz nejdou vygumovat jsou ulozeny hodne hluboko.Ale nas syn je opravdu ryzi.K tomu vsemu to,o cem my jsme jen tajne uvazovali,neni problem pro ty dnesni vyrostky bez zkrupuli realizovat.Napr.byla-li jsem ja drza na matku za zavrenymi dvermi nebo jsem si v dane chvili myslela sve,to vse mi dnes syn pleskne primo do oci.Aj.aj.Moje mama rika,ze to chce cas.Jiste ma pravdu,ale jak dlouho jeste?Deset let?Hruza!
S manzelem jsme si poridili miminko,abychom snad pozornost odvedli nekam jinam.Jsem tak vytizena,ze uz neresim.Cekam a doufam.