Re: Dopadlo to vlastně dobře, nebo ne?
Sosane, ptali se nás, čí to byl nápad a manžela se o samotě ptali, jestli jsem ho k tomu nepřemluvila. Když jsem mu volala, že nás neschválili, ptal se po důvodech a potom řekl, že asi teda podáme odvolání. Mohl říct, že si teda uděláme vlastní dítě, ale řekl odvolání. Vážně nevim, kde bereš tu jistotu, že jsem ho zmanipulovala - to bych přeci byla sama proti sobě, protože by mi potom mohl kdykoli, když bych potřebovala pomoct, vpálit, že já jsem to chtěla, tak ať si to vyřešim sama. Mohla bych to ještě víc rozepsat, ale spíš tu jde asi o to, co napsala už někde na začátku Venda - že ona prostě nevěří tomu, že by se pětadvacetiletej kluk chtěl zahrabat doma se spoustou dětí. Muj manžel tvrdí, že ve velkých rodinách jsou bohatší vztahy, že v nich spíš vyrostou děti s dobrým sociálním cítětím a jemu blízkým žebříčkem hodnot a jeho by takový prostředí taky mohlo posouvat a dělat z něj lepšího člověka. Jsou to dva různý úhly pohledu a to, že ten opačnej pohled nemůžeš pochopit ještě neznamená, že já jsem si to vymyslela.
Odpovědět