Re: Chci, aby dítě bylo samo sebou

musím taky reagovat na článek.. Jsme Češi žijící již pár let v Lucembursku (já téměř 7, manžel už 8 let). Otázku, co dál, jsme si položili předloni, zvažovali jsme , jestli dál pronajímat byt, nebo jít do něčeho vlastního. Rozhodli jsme se pro koupi domku. S tím, že si uvědomujeme, že tady prostě už nejspíš na pracovní část života zůstaneme.. Loni se nám narodil syn, bude tady chodit do školky. Doma na něj chceme mluvit jen česky, ve školce ho čeká lucemburština. Od první třídy bude mít komplet výuku v němčině, myslím od 3.třídy se mu přidají první hodiny francouzštiny, s tím, že celý druhý stupěň absolvuje už ve francouzštině. K tomu si bude moct ještě vybrat dobrovolný jazyk. Takže děti končící základní školu tu plynně hovoří až 5 jazyky-pokud k tomu připočteme i jazyk rodný.. je to teda na úkor všeobecných znalostí, ale to je tady ve školství známé. Zdá se to být hodně? Zvládla to spousta dětí, tak nevím, proč by náš syn měl mít problémy. I když my jako rodičové zůstaneme pořád s tím divným východoevropským přízvukem, nijak nás to neomezuje v každodenním životě. Oba dva pracujeme, já ve zdravotnictví, takže jsem v kontaktu s lidmi. Domluvím se všemi 3 jazyky, neříkám, že správně, ale domluvím se, umím vysvětlit, co potřebuji.
Rodiče od mé maminky přišli oba z Ukrajiny a 4 dcery se jim narodily již na Moravě. Vím, že mi mamka říkala, že doma odmítaly mluvit ukrajinsky, protože žijí prostě jinde.. možná nás čeká stejný scénář, kdo ví...
A ještě, žije tu i sestra od manžela, má dvě děti 6 a 10 let.. od začátku řeč komolily a je pravda, že dodnes komolí, nepoužívají správné tvary, rody a pády už vůbec ne. ale s mamikou mluví (po jejich způsobu) česky a s otcem francouzsky..dokáží to rozlišit, stejně jako kulturu...