Skvělý nápad

Milá Jani, měla jste skvělý nápad, psát tento seriál. Dnes jsem na něj narazila poprvéa se zájmem celý přečetla.Za měsíc se nám má narodit druhé plánované dítě.Z praktických důvodů už nechci další těhotenství.Obě jsem si užila,ale pro organismus je to zátěž a také zastáváme názor,že po světě pobíhá spousta dětí bez lásky a rodiny,tak proč plodit další.S manželem jsme 7let.O možnosti adopce,v našem případě spíše pěstounské péče,uvažujem už několik let.Máme jako vy jasno v tom, že si netroufnem na jakkoli výrazně hendikepované dítě. Já jsem několik let pracovala s romskými dětmi.Teď si píšu se třemi sourozenci z jednoho DD.Vždycky mi s nimi bylo dobře,ale možná právě i k jasným odlišnostem v kultuře a povahových rysů našich národností respektuji manželovy obavy z výchovy dětí jakékoli národnostní menšiny.Takže bychom si vzali děti "české" nebo jiné "evropské", narozené v naší zemi.Tam vidíme rozdíly minimální.
Teď jsme na chvíli uvažování o NRP uložili k ledu.Nicméně je velmi povzbuzující číst Vaše články.Budu v tom rozhodně pokračovat a těšit se na další.Jestliže Vám chodí negativní ohlasy,tak se domnívám,že jsou od lidí,kteří takto nikdy neuvažovali,tím pádem nechápou a nebo mají osobní problémy,které ventilují nevhodným způsobem.
Moc Vám fandím.Vydržte a pište.Pokud možno i po uskutečnění adopce.
Mimochodem,v době častých debat na toto téma s manželem, to byl také on,kdo se nemohl rozhodnout.Ženy asi v těchto otázkách mají rychleji jasno.Na druhou stranu,někdy ta "mužská brzda" není na škodu.
Hodně štěstí a pevných nervů
Eva Králíková