Epilog?

Tak jsem se právě dozvěděla, že jsme nebyli schváleni. Důvody: manželství není dostatečně stabilizované - bylo mi to vysvětleno v tom smyslu, že manžel nemá ukončené studium (bude končit v lednu, tak jako tak už stejně podniká), je často mimo domov, není stabilizovaná bytová situace (a na balkóně v prvním patře není zábradlí). Stabilizované manželství bude, až bude manžel trvale pracovat a nebude jezdit tolik pryč (on bude vždycky jezdit - je to botanik, zamiloval se do Afriky a chce nás brát s sebou, takže v tomhle smyslu nás uspořádaný rodinný život asi nepotká nikdy). Další důvod je, že syn nemluví a toho času vyžaduje intenzívnější stimulaci v oblasti řečového rozvoje. Tohle bylo napsáno jen u mě, u manžela ne. A další je, že manžel je pro adopci zralý, já ne. V čem je mezi námi rozdíl se mi nepodařilo pochopit - jediné, k čemu jsme se dobrali je, že já prý narozdíl od něj ve vypjatých situacích reaguju senzitivně, což sice není špatně, ale vzhledem k situaci, ve který jsme (tedy v tom nestabilizovaném manželství) to může hrát roli. Končilo to doporučením, ať si podáme žádost za dva roky, kdy už většina jmenovaných důvodů pomine.
Přijde mi to paradoxní, že mám papír na to, abych učila 30 dětí najednou, nebo se věnovala mentálně retardovaným, ale bohužel jsem nedostala papír na to, abychom si mohli vzít jedno až dvě děti domů.
Teď se musíme rozhodnou, jestli podat odvolání (na odpověď se čeká půl roku až rok a půl, protože ministerstvo nemusí dodržovat žádné lhůty na odpověď), nebo podat za rok novou žádost (a absolvovat všechno znovu), nebo si udělat s manželem romantický večer (tj. postarat se o dítě z vlastních zdrojů). Jo a nebo se na další děti úplně vykašlat - to mě málem ani nenapadlo.

PS pro Psychouše: no sice to nezatrh, ale je fakt, že odklad nám momentálně vyjde skoro stejně.