19.1.2009 16:28:27 Oluška
Tcháni v domě nejsou pro mě
Článek jsem přečetla jedním dechem a velmi jsem autorce rozuměla. Je strašně těžké překonávat krizi mezi partnery, která pramení z nesnášenlivosti rodičů toho či onoho. Je to jako jed, který otravuje lásku, ničí ji jako pesticid.
S manželem bydlíme u manželových rodičů ve velké vile, máme "svoje vlastní" patro i vchod, ale to bohužel nebrání vzájemným střetům a generačním konfliktům. Ani nespočítám kolikrát jsem se s manželem brutálně pohádala kvůli jeho rodičům, kolikrát jsem prosila ať se postavíme na vlastní nohy, vyhrožovala a vyčítala - což se nemá, ale taky jsem jenom člověk a založením cholerik... Všechno marně. Jeho rodiče si myslí, že když jim doma zůstalo dítě, tak je třeba se o něho jako o dítě starat a vysnili si jednu velkou šťastnou rodinu a snachu, která jim bude suplovat dceru a poslušně zobat z ruky. A tak s námi chtějí jezdit na dovolené a výlety, tchán neustále manžela potřebuje, aby mu s něčím pomáhal v garáži, na zahradě, organizují nám náš volný čas a já z toho úplně šílím. Ačkoliv jsme byli domluvení, přestali nám klepat na dveře a vpadnou nám do bytu jak se jim zachce, no je to hrůza, začnu se asi zamykat ať si myslí co chtěji. Mám takovou chuť být sprostá a poslat je k šípku, sebrat se i s dětma a už nikdy je nevidět...ale vím, že nemůžu rozbourat rodinu, že by to odskákaly děti. Všechno jsme řešili stokrát, manžel s rodiči promluvil, ale prostě není to pořád ono. Ke všem problémům, které normálně manželé mají (děti, práce, účty atd.) navíc řešíme jeho rodiče, kteří se nám neustále montují do života. Manžela přestávám mít pomalu ráda. Zároveň si bolestně uvědomuju, že je to moje chyba, že jsem nikdy neměla souhlasit s nastěhováním se do jejich domu a že musím nést následky svého rozhodnutí.
Varuju všechny ženy, aby nikdy nebydlely s rodiči ať vlastními, nebo patnerovými. Jsou samozřejmě výjimky, ale většina vztahů na to doplatí. I rodiče, kteří se mohou zdát super, změní přístup k vám pokud s nimi budete sdílet dům. Všem radím, milujte svoje rodiče, navštěvujte je, vypijte s nimi kávu, ale nechte je žít svůj život a trvejte na tom, aby i oni vám dovolili žít ten váš.
Odpovědět