Re: Velke diky nasim tchynim !!!

Zdravím vás a rozhodně souhlasím, že obrovskou zodpovědnost za chování mužů nese výchova jejich matky. Bude mi "za pár" 43 let a můžu si dovolit říct, že jsem prošla velkou školou žvota. Nedávno jsem se rozvedla se svým druhým manželem. Své první manželství nebudu rozebírat, prostě to nefungovalo, ale naštěstí jsme byli schopni se domluvit, aby netrpěli naše dvě dcery, což se celkem podařilo a dodneška jsme spolu schpni komunikovat jako dva dospělí lidé, dcery už jsou dospělé. Svého druhého manžela jsem poznala v době, kdy jsme byli oba rozvedení, zdálo se, že je to rozumný muž, poznala jsem i jeho rodiče, od kterých jsem se stále dozvídala, jak se staral o své děti z prvního manželství, jak se jeho bývalá žena často "přátelila" s jinými muži a chodila domů třeba až k ránu a když tohle slyšíte téměř pořád, neuvěřte starým lidem, které máte za zkušené a rozumné. Otěhotněla jsem, již v té době se začaly projevovat manželovi pravé vlastnosti, kdy přišel z práce až večer a v podnapilém stavu, kdy často chodil "marodit" s tím, že není práce a že je to výhodnější, prostě měla jsem zamilované klapky na očích. V mém šestém měsíci těhotenství jsme se vzali,v den svatby se opil tak, že byl neschopen chodit i komunikovat a když jsem šla večer spát, začal na mě při procitnutí řvát, že jsem piča, jeho rodina (oslava byla u jeho rodičů, kteří bydlí v domku s jeho sestrou)na to reagovala tak, že se tomu druhý den od plic zasmáli, jak se zřídil. Já bohužel krátce na to skončila v nemocnici s rizikovým těhotenstvím (vcestná placenta a krvácení), měla jsem za to, jak úžasně se stará o mé dvě dcery, mladší dceru si potom vzali mí rodiče k sobě domů, maminka pracovala v mateřské škole, takže dcera byla v dětském kolektivu, nechtěla být s mým manželem doma. starší začala chodit do školy, jak jsem se pak ovšem dozvěděla, často zaspali, takže zůstávala doma. Ale to všechno bylo ještě v pohodě. Postupem času se totiž manžel stále častěji oddával alkoholu, o nějaké sexu se vůbec nedalo mluvit, navíc byl v tomhle po alkoholu samozřejmě indisponován, což jsem mu nijak nevyčítala, naopak jsem se ho snažila povzbudit. Bohužel, stále častěji také střídal zaměstnání, jeho matka ho stále litovala, jak jsou v práci krutí, jak je chudáček hubený, že stresem z práce ani nejí, já jsem se jí marně snažila vysvětlit, že rovnou z práce chodí popíjet, protože podle slov jeho otce, proč by si nedal po práci pivo, jenomže to nebylo pouze pivo ale i tvrdý alkohol. Prostě byl vždycky chudáček, který za nic nemůže, když ho poprvé vyhodili z práce a on nepřišel domů, až za dva dny, protože se opíjel po hospodách a já jsem jej zatím hledala i jeho rodičů, kteří se potom vyjádřili, že byl vynervovaný a že to byl zkrat (opět). Když byl synovi zhruba 1 rok, začala jsem si přivydělávat, abychom vůbec vyšli, syna hlídala zpočátku jeho matka, potom kamarádka, protože tchyni jednou ujel vlak, když od nás jela domů, což jsem nevěděla a pak prostě nepřijela, přestože jsme byli domluvené. Od 3 let věku syna jsem jej dávala do školky, zrušila mateřskou, nasoupila do práce ( jsem učitelka v MŠ), a ještě chodila pomáhat známým prodávat do stánku, abychom si přilepšili. Je pravda, že jsem asi měla víc "přitáhnout otěže", jenomže to prostě nešlo nebo jsem to tak neuměla. Vydržela jsem tohle všechno 15 let, manžel postupně stále více dával přednost kamarádům a alkoholu, za rok byl schopen vystřídat 3-4 zaměstnání, z toho třeba ještě 5 měsíců "promarodil" (má lékaře, který mu napíše kykoliv neschopenku), z toho stačil být ještě i na pracáku, takže jsem nikdy neměla jistotu, jestli vše bude ležet pouze na mě, nebo jestli bude mít nějaký výdělek. Když už jsem nevěděla, kudy kam, zkoušela jsem se poradit s jeho rodiči, požádat je o pomoc, že to takhle opravdu nejde dál, vzhledem k jeho věku, protože se stále choval nezodpovědně, nesmělo se mu v ničem odporovat, jinak byl agresivní(2x mě napadl nebo mi i před dětmi sprostě nadával). Dosáhla jsem jen toho, že je obtěžuju, stěžuju si, je to naše věc, on je vlastně chudák, protože co bych po něm nechtěla, přece nebude dojíždět do práce a dělat třeba někde venku v mrazu, přitom já jsem do zaměastnání dojížděla od malých dětí, což bylo v pořádku, nebo mi dali peníze, ať něco koupím dětem což jsem nechtěla. Bylo to prostě k ničemu. A když se nakonec ukázalo, že moji mladší dceru osahával, když byla malá, zprvu jsem tomu nechtěla uvěřit, dcera začala docházet k psycholožce, která mi volala, měli jsme sezení a zdá se, že to je vážně pravda, pouze to bylo zasunuto v jejím podvědomí, takže to je již po 14 letech promlčené. Možná vypadá tohle moje povídání jak zmatené, ale bylo toho tolik a ještě stále je ve mě hodně emocí, zklamání, zdaleka jsem tady nepopsala všechny problém,takže jen stručný konec. Rozhodla jsem se loni na jaře požádat o rozvod, oznámila jsem to manželovi a jeho agresivní chování vystupňovalo natolik, že u nás do podzimu 3x zasahovala policie, já jsem skončila u psychiatra, všechny 3 děti postupně v péči psyhologa, rozvedli nás na první stání, začal mi vyhrožovat i zabitím, policie na to reagovala tak, že to evidují pouze jako přestupek, protože na mě zatím nepoužil třeba nůž, nebo mě nepřiškrtil tak, že jsem neskončila na jipce. Nakonec jsem se obrátila na sociální odbor, kde mě nakontaktovali na intervenční centrum, kde tohle všechno vyhodnotili jako jasné domáví násilí a psychické týrání mě i dětí, sepsali mi žádost o předběžné vydání na vykázání z bytu, což soud okamžitě do druhého dne rozhodl a bývalý manžel byl z bytu vykázaný nejprve na 1 měsíc, potom to bylo prodlouženo na rok, nesmí mě ani kontaktovat,odvolal se, krajský sou jen rozsudek potvrdil, takže konečně jsme již 3 měsíce v klidu a pohodě. Někdo může říct, proč jsem od něj s dětmi neodešla-protože jsem prostě neměla kam, veškeré své úspory jsem vložila do společného živobytí a do bytu, byt je družstevní. Nyní soud rozhodl, že v bytě zůstanu jako uživatel já, ještě nás čeká majetkové vyrovnání, což znamená, že ho stejně budu muset z bytu nějak vyplatit, ale to nechávám na soudu, je mi jasné, že budu muset byt vyměnit za menší, ale za ten klid to všechno stojí. Ze strany jeho matky a rodina se doslýchám stálé pomluvy, litují ho, jak jsem mu prý strašně ublížila, ale neuvědomí si, jak on ubližoval nám a že žádný sou na světě takhle nerozhodne bez pádných a ověřených důkazů. Na jednu stranu jej možná trochu lituji, protože jak jsem poznala jeho rodinu a výchovu u nich, naprosto ho zkazila mateřská opičí láska, protože v životě nikdy nemusel za nic nést odpovědnost, vždycky ho i jako dospělého za všše omlouvali a chránili.
Přeji všem krásně prožité dny.