není to přehnané

Nevím, kdy autorka rodila poprvé, ale asi to nebude před patnácti lety jako já.A jestli ano, tak má velké štěstí, že všechny 4 porody byly tak pohodové.Já kdybych mohla si postesknout jen na odnešení miminka na pár minut, nebo pár hodin tak bych o tom vůbec nemluvila. Jestliže miminko přinesli až za 6 hodin tak k tomu měli důvod,určitě někde nebrečelo hlady. Podle mých zkušeností i s mého okolí tehdy personál se choval úplně jinak než dnes. Já ze svého prvního porodu mám noční děsy ještě dnes.
Tehdy nebyl internet, nic. Já byla úplně nezkušená, 20letá. Začalo to takhle: na hekárně byly dvě lůžka, jedno pokryté studeným igelitem a druhé bílou plachtou. Samozřejmě, že mi jen v bílém hábitu byla strašná zima.Lehla jsem si na plachtu, kde mi také odtekla plodová voda. Sestra udělala strašný krávál, že to bude muset uklízet, měla jsem být prý na igelitu. Pak pěšky odejít na porodní sál, kde jsem v bolestech tlačila přes hodinu,klystýr neudělali,pak šílený nástřih, protože jsem nevěděla,že mám tlačit do konečníku.Když mi to nakonec sestra řekla, říkám to jste mohla říct dřív.
K tomu přišlo 20 patnáctiletých studentů/kluků a holek/na praxi, kteří mi čuměli mezi nohy.Rty my strašně popraskaly, nikdo mi nechtěl podat ani kapku vody. Naštěstí jedna studentka namočila kapesník a otřela mi rty, strašně mi pomohla. Vedle se neustále střídaly další rodičky. Kteří stejně jako já nesměly zařvat. Dr. hned všem řekl, nebude tady řvát jako krávy. U porodu nesměl být nikdo z rodiny přítomen.Nikdo nedával umrtvení, prostě nic. Tak se braňte, když je vám hrozně a jste v jejich rukou.Těsně před koncem už dr.řval, že mu už skončila směna, a že vezme kleště nebo co.Nevím, že jsem nevmímala. Samozřejmě,že kus placenty tam nechal a já pak si poležela v obrovských horečkách a blouznění 3 týdny. A na závěr v noci, když jsem v koupelně odstříkávála přebytek mléka všude špina, krvavé vložky a spousta švábů. I když porodnice v Kroměříži prodělala rekonstrukci, nikdy jsem se už tady nevrátila. Při dalším porodu jinde jsem byla jako v růžové zahradě. Věřím,že jsou i horší dřívější zážitky než můj, a proto se dívím, když se někdo zabývá takovými maličkostmi.Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale teď už se mi o tom snad nebude zdát.