3.1.2009 21:51:18 michelinablu
stejná zkušenost s protržením vaku blan
Naprosto stejná zkušenost...
Nechtěla jsem protrhnout vak blak, ale lékařka, která mě přišla vyšetřit ( docentka a proděkanka z lékařské fakulty...), když jsem měla hrdlo na 6 cm, trvala na tom, že je to postup lege artis, že pokud zákrok odmítnu, vážně ohrožují zdraví svého dítěte, údajně proto, že jsem přenášela...byla na mě naléhavá, nepříjemná, byla jsem v hrozném stresu, nakonec jsem souhlasila, přestože jsem to neměla v porodním plánu a dodnes toho lituji Po protržení vaku blan se totiž porod ( který do té doby probíhal poměrně rychle) v podstatě zastavil - tedy silné kontrakce jsem měla pořád dál, ale hrdlo se téměř přestalo otevírat, porodila jsem až za 9 hodin po provedené dirupci vaku blan, museli mi několik hodin dávat pak oxytocin, zhoršovaly se ozvy, dcera se narodila ve špatném stavu, musela být 2 dny nepřetržitě v kyslíkovém inkubátoru, začala jsem ji tedy kojit hodně pozdě, z čehož pak plynula spousta problémů s kojením... prostě bylo to strašné, nejhorší na tom je, že jsem si jistá, že pokud by k protržení vaku blan nedošlo uměle, porod by dopadl mnohem lépe a nestal se jedním z mých nejhorších zážitků v životě. A to píši jen o sobě a ne o tom, co asi musela prožít dcera.
Chtěla bych ještě další dítě, děkuji autorce hlavního článku za podnětné informace, jen mě utvrdila v tom, že dirupci za normálních okolností opravdu NE i když jí doporučuje "zkušená" paní docentka.
Odpovědět