Ideální stav, ale praxe bývá jiná
Nezbývá mi, než závidět maminkám, které si mohou takhle "vymýšlet". Já jsem svoje děti porodila v ČB a tenhle článek pro mě spadá do kategorie sci-fi. Samozřejmě, že jsem mohla odjet přes půl republiky a najít si přátelštější porodnici, ale při mém rozhodování o výběru porodnice převážilo to, že v ČB je neonatologické centrum a tudíž by mimčo při nějakých komplikacích mělo mít tu nejlepší péči. U prvního porodu jsem byla tak vyjukaná a vyčerpaná, že jsem na slovo poslouchala, co mi personál řekl. Po špatných zkušenostech s tímto porodem (velký rozsah šití, krajně nepříjemná doktorka, která o mě mluvila v mé přítomnosti typem:"vona netlačí, co s ní budem dělat" atd., jsem se rozhodla vzít si sebou k druhému porodu manžela. To už bylo lepší, jednak jsem měla "spojku" (manžel doběhl v nouzi nejvyšší pro pomoc, když už jsem opravdu rodila a nikdo nebyl poblíž a navíc byl personál za přítomnosti manžela, který byl narozdíl ode mě při smyslech, daleko příjemnější) , pak štěstí na vlídného pana doktora i víc sil a zkušeností. Teď čekám třetí mimčo a jsem rozhodnutá nenechat se jen tak odbýt, co se týká podávání mě neznámých léků a injekcí bez vysvětlení, ale o volbě polohy pro vlastní porod si asi budu muset stále jen nechat zdát.
Odpovědět