10.12.2008 5:37:50 Líza
Re: Zvětšená mandle
Magdaléno, myslím, že na charakterově volní vlastnosti kašlou i u přijímaček na veterinu ;).
Podle mě je problém úplně jinde. Zatímco veterina byla vždycky jasně koncipovanej obor, kde bylo zřetelný, kdo je zákazník, že jde o službu, za tu službu se platí, v mnohém to velmi vyjasnilo vztahy, tak v medicíně to takhle nebylo. Patriarchální model u nás trval déle než na západě. Osobu lékaře má mnoho pacientů obsazenou do role šamana, kterej je všemocnej, ale když se splete, upálíme ho. Naneštěstí jsou lékaři, kteří se s tímhle pojetím identifikují (nechci se vyjadřovat k tomu, kde je slepice a kde vejce - myslím, že tam není jednoduchá kauzální zákonitost, lidi mají jakousi potřebu šamanské postavy a na druhé straně pro doktora je tak lákavé být vševědem a všezachráncem).
A pokud jde o tu autoritu, tam bych vinila prostředí, do jakého se dostane začínající doktor po promoci - svou první praxi získává na pracovištích, kde často vládne velmi tuhá hierarchie - na jednu stranu je tuhá hierarchie svým způsobem ochranou proti tomu, aby neznalí začátečníci nesekali jednu chybu za druhou, na druhou stranu z nich cosi důležitého může vymlátit. Hodně lidí tomu podlehne.
Ještě i za mě, a věřím, že dneska to je zase o kus dál, jsme měli v rámci studia na fakultě poměrně dost prostoru věnovaného etice, lékařské psychologii, psychoterapii, bylo možné nepovinně chodit na kurzy komunikace a tak. Jejich důležitost v kontextu ostatních předmětů byla ale okrajová, a kromě toho vím o lidech, kteří tehdy chápali jejich důležitost, ale praxe je převálcovala a dnes dělají všechno to, nad čím jim tehdy na škole vstávaly vlasy hrůzou. Zase - o kolik je snadnější přijít do praxe a převzít za vlastní normy svého nového pracoviště, než si uchovat povědomí o tom, že něco je špatně.
Odpovědět