Nezodpovědná matka

I já mám podobný nepříjemný zážitek, ale ještě z období těhotenství. Koncem ledna mi gynekolog doporučil podstoupit odběr plodové vody, neměla jsem v pořádku nějaké hodnoty v krvi a bylo zde riziko Downova syndromu. Souhlasila jsem (i když jsem se zákroku dost bála). Ale svému gynekologovi jsem vždycky důvěřovala i sestra mě uklidňovala. Pravda je, že jsem okamžitě řekla ano také proto,že v tu samou chvíli čekaly na vyšetření v čekárně čtyři klintky s Downovým syndromem z nedalekého ústavu. Já byla vlastně vždycky rozhodnutá, že dítě s touto vadou prostě neporodím, šla bych na interupci. Tak jsem podstoupila tedy ten odběr. Všechno proběhlo v pořádku, lékařky na sálku super, hrozně se mi ulevilo, že to máme za sebou. Ještě jsme musely na ultrazvuk kvůli vyšetření, zda mimčo nemá nějaké vady srdce. Ale malá byla špatně otočená a lékař nic neviděl. Následovalo běhání do třetího patra sem a tam, funěla jsem tedy děsně, ale snažila jsem se víc než při zápočtu z atletiky :o))).Druhý pokus a nic. No nic, lékař řekl, přijďte za týden, zkusíme to znovu. Přišla jsem za týden a bylo to to samé, lékař srdce neviděl, běhání nepomohlo, tak přijďte za čtrnáct dní. Pokaždé mě na tom ultrazvuku vyšetřoval jeden lékař, takový mladší, sympatický, cítila jsem se v pohodě. Ale za těch čtrnáct dní jsem onemocněla,nic vážného, neměla jsem horečky, ale příšerně mě bolelo v krku a to co mi v lékárně na to dali (nějaká homeopatika) (můj lékař mi řekl, že mi nemůže předepsat nic, ať si koupím čaje) zabíralo dost pomalu. Tak jsem zavolala na ten ultrazvuk a zeptala jsem se, jestli mám přijet a popsala jsem své potíže. Kdyby bylo nutné, přijela bych i s horečkou. Ale tento lékař mi řekl: Nic se neděje, když je to tak, přijďte za týden. To už jsem měla v ruce výsledek genetiky a věděla jsem, že holčička Ds nemá. Tak jsem přišla za týden a tam byl jiný doktor, starší. Vynadal mi, že jdu pozdě a jestli ted přijde na nějakou srdeční vadu, tak už bude pozdě na potrat, asi o týden. Vysvětlila jsem mu, že jsem volala a domluvila se s jeho kolegou. Obvinil mě, že nechodím na sjednané ultrazvuky, což nebyla pravda, já vždycky přišla všude kam mě pozvali v určenou hodinu. Taky jsem mu to vpálila. Sestra se mě zastala, protože to samozřejmě viděla v počítači. Chudinka, seřval i ji. Já podotkla, že D. syndrom je už vyloučen, což byla jediná věc, které jsem se bála a i kdyby měla malá vadu srdce neslučitelnou se životem, stejně bych na potrat nešla a malou na svět přivedla, tolik na mě totiž zapůsobilo, když jsem toho drobečka viděla poprvé na monitoru. Neriskovala bych, že při potratu přijdu k nějaké zdravotní újmě i já. Otočil se na mě a vyhrkl, že jsem nezodpovědná matka, sestra za ním obrátila oči v sloup a bylo vidět, jak ho strašně nesnáší. Já byla nakrknutá. Lehla jsem si, řekla mu, ať udělá to vyšetření a pak už mě tam nikdo neuvidí. Při té hádce doktor zapoměl, že jsem si předem řekla o fotografii a neudělal ji. Já ji pak chtěla a on zase začal tvrdit, že nic neslyšel. Zase mi pomohla sestra a potvrdila, že jsem si o ni předem opravdu řekla.(chudák, určitě ji pak strašně seřval) Takže znovu na lehátko a udělal fotografii . Vedle v místnosti jsem si pak oblékala bundu a sestra za mnou přišla, ať si z toho nic nedělám a popřála mi hodně zdraví i pro mimčo. Ten poslední ultrazvuk vyšel a malá byla fakt zdravá. Jestli při dalším těhotenství budu muset tohle zas podstoupit, radši pojedu sto kilometrů daleko na jiné pracoviště. Tohle bylo v nemocnici v Ústí nad Labem a byl to fakt děs.