Evál, to tak nějak přetrvá...... ze SŠ jsem neměla žádné unikátní zážitky, který by za to stály, asi absence kluků.......
a na srazu jsem byla zklamaná, pravda, ne úplně, ale ty nejúžasnější holky, - ach jo.... ta opravdu nej, chytrá a velmi krásná se provdala za úspěšného muže, a sama se opravdu realizuje a je úspěšná...... moc jí to přeju, neuvěřitelný člověk
pár mých kamarádek, co měly plány "žurnalistika, diplomacie" - se prostě vdaly..... některé za své lásky, a jsou šťastné, některé za lásky a jsou nešťastné, protože některé úspěšné lásky se domnívají, že žena je prostě žena, aby ošetřovala domácí krb.... a nebojujou...... a po pár panácích z nich vypadne, jak špatně se cítí....
ale zase, některé nebojujou a je to to, kam celý život vlastně dojít chtěly a tu pohodu a to štěstí prostě vycítíš.... a mají co povídat, a je to o dětech, to není feministická překážka,.... už jen to, jak to vidí samy.....
a z opačného soudku, bezvýrazná osobnost tehdy na škole, je šéfovou kreativního oddělení, má dvě děti a je úžasná, pak jiná, co má děti 3 a v aktivitách opravdu nemáme nárok stíhat (bydlíme blízko, vždycky zavolá)..... pak jiná, co se po třídním srazu rozvedla - sama a chtěla to - protože (to mi psala) to tý doby si fakt nechtěla připustit jako moc divný je, že jí bije......
asi srazy mají něco do sebe
))