Být outsider mi pomohlo
do života. Byla jsem jím prakticky celou základku, co se školy týče. Chodila jsem hezky oblékaná, ale byla jsem jiná, k řadovému členu jsem měla daleko (btw, ty pak občas mívají mnohem větší problémy než jiní - ten ,,obdiv" k hvězdičkám se s nimi táhne dál). Sice mi tehdy občas veselo nebylo, ale nakonec jsem se s tím naučila žít, měla několik málo přátel a na střední se siutace změnila, tam byl mnohem tolerantnější kolektiv. Nicméně jsem se naučila být ,,jiná", že to není na ostudu, jsem samostatnější a tvrdohlavější, byť problémy jsou sem tam i dnes (co si budeme povídat, někomu vyhovují klidnější typy), berou to mnozí lidé jako plus. Nejdůležitější je určitě podpora. Vědomí, že ač je někdo outsider v kolektivu není tak úplně sám, třeba i ze strany rodičů.
A co si budeme povídat...hvězdy třídy mnohdy končí naprosto průměrně a outsideři se vyšvihnou,-)
Odpovědět