Nemám adolescenty, ale....

Mému synovi je devět, má tedy k adolescentům dost daleko, přesto tráví u počítače dost času. Když pominu různá vzdělávací CD a relativně poučné a přínosné pátrání na internetu, hraje také hry. Přesto nemám pocit, že by málo četl, spíš naopak. V knížkách doslova leží (čte v posteli) vždycky večer a o víkendu ráno, občas si zaleze do kouta i přes den. Čte systematicky knížky s příběhem, o ději nám chodí vyprávět, čili máme kontrolu, že si uvědomuje, o čem čte. Knížky dočítá do konce, má bohatou slovní zásobu. Taky jsem bojovala s tím, jestli ho mám nechat sedět u počítače nebo ne, ale zatím mám pocit, že tvůrčí činnost je v rovnováze s honičkami na fiktivní závodní dráze. Uvidíme, co přijde, až doroste do vyššího věku. Pevně věřím, že se knížek bude držet a počítač bude chápat pouze jako efektivní pracovní prostředek, který nám jako určitou nadstavbu poskytuje občas i zábavu.