Proc tedy mit deti?

Tohle tema me hodne zajima, tak take napisu svuj nazor. Take jsem se bala a rikala jsem si, jak zabranit tomu, aby si muj syn v budoucnu hral se zbranemi a vubec videl nejake nasili - nakonec jsem ale dosla k tomu, ze tomu se neda nikdy zabranit. Pokud jim clovek zbran nekoupi, tak si ji vyrobi, nebo si budou hrat se zbrani pujcenou od kamarada. Dohlizet na deti nemuzete vecne, takze tomu stejne nezabranite. Muze si hrat s replikami zbrani pod nasim dohledem ve veku treba 5ti let s tim, ze mu vysvetlite, jak se s tim zachazi, aby nekomu neublizil a ze je to jen na hrani, nebo si s nimi bude hrat pozdeji, za nasimi zady s tim, ze nebude poradne vedet, jak s nimi zachazet a bude to pro nej jeste vic pritazlive, protoze je to rodici "zakazane". Vsichni dobre vedi, ze to, co je "zakazane" je nejlakavejsi! Tomu, aby dite nevidelo nasili se take neda zabranit, leda by jste nikdy nezapinali televizi a nevodili dite mezi ostatni lidi - nasili je totiz videt vsude, at uz ve zpravach, nebo ve filmech a serialech, ktere davaji v normalni denni dobu - posledni dobou dokonce v pohadkach pro deti, nebo venku na hristi mezi detmi. Je to zacarovany kruh. Myslim, ze jedine, co muzeme jako rodice pro deti udelat, je venovat se jim, vse jim vysvetlit, davat jim dobry priklad svym vlastnim chovanim, vysvetlovat chovani ostatnich lidi. Ukazat, co je dobre a co ne. Vychovavat jej s laskou, porozumenim. Byt dusledni, mit autoritu a hlavne pevne nervy a zdravy rozum. Potom uz je na diteti, jakou cestu si v zivote vybere. Verim, ze je to lehke takhle psat a potom jej podle nejakych nasich zasad vychovavat, ale s tim jsme museli pocitat, kdyz jsme si detatko porizovali - neni to panenka, ktera bude jen sedet tam, kde ji posadite. Dite je osobnost a je na nas rodicich, abychom jej vychovali, jak nejlepe dokazeme - abychom mu predali to nejlepsi ze sebe, ale abychom mu take ukazali, co je zle a spatne. Vsechno musi byt v primerenem pomeru, aby z ditete vyrostl zdravy, sebevedomy clovek, ktery vi, co je dobre a co je zle. Je to ale neuveritelne tezka vec, protoze nikdo z nas neni dokonaly, pak ani nase deti nemuzou byt dokonale. Nakonec, jaky by byl svet, kdyby byli vsichni dokonali, hodni a dobri?
Zamer meho prispevku byl, abychom se nad tim zamysleli, nehonili sebe a sve deti za necim, co vlastne ani neexistuje. Uzivejte si svych deti, jak nejvic dokazete, milujte je celou svou dusi a uvidite, ze Vam to jednou oplati tim, ze budou v zivote stastni a pro nas stale tak "dokonali", jako kdyz jsme je poprve spatrili :)