2.10.2008 23:01:29 Linda
Práce a koníčky
Eliško, ve tvé situaci jsem naštěstí zatím nebyla (z blízkých osob mi odešla milovaná babička, ale ta byla relativně stará a nemocná, tudíž to holt člověk pochopí, už jen tím, že v průběhu nemoci se na to může psychicky postupně připravit). Jsem ateistka, tudíž nemám nijak jednoduše dáno, že by po smrti mí blízcí šli do nebe a já pak samozřejmě za nimi. Na rozdíl od nich si prostě myslím, že člověk po smrti zkrátka není, a tudíž nepožívá slastí ráje ani se nikde nepeče v pekle - prostě není, tak jako nebyl, než se narodil. Věřím, že smrtí blízkých trpíme jenom my, co jsme zbyli naživu, litujeme toho, co už nemohli prožít s námi - oni toho ale už nelitují, jim už je to jedno. Předtím, než jsem měla dítě, jsem měla jen práci a koníčky a postupně mi to začlo být málo a měla jsem pocit, že život by měl mít další smysl - vychovat dítě a mít další rodinu. Věřím, že ani poté, co děti odrostou, neztrácí život smysl - rodina se mění a rozrůstá a je stále pro co žít. Nejhorší musí být, když někomu zemře dítě - tuto situaci nikomu nepřeju a dovedu si představit, že v této situaci bych smysl života postrádala...Že zemřou rodiče, to je něco, s čím musí každý z nás počítat a jakkoliv je to bolestivé, každého to bohužel jednou čeká, stejně jako vlastní smrt. Ale do té doby bychom si měli užívat těch radostí, které nám život přináší.
Odpovědět