eau,
no asi tak nejak to je, povaha ma velky vliv.
Ja to reknu takto polopaticky:
Vzhledem k tomu, co me potkalo za nemoc, nejsem zas tak psychicky O.K. Jsem ten typ podle psychologa, co vydal sily na boj, na tu nejvetsi a nejdulezitejsi bitvu-chemoterapie, operace, chemoterapie a ozarovani...smirovani...utlum a najednou procitnuti, uvedomeni si sebe same a toho, co se mi to vlastne stalo.A najednou pad do cerne diry a skrabani se nahoru s tim, ze obcas Ti dojde sila a spadnes zase dolu.A ja mam ted tyden, kdy se skrabu nahoru, rejpu se v hline a sazim rychle tulipany a narcisky, delam poradek v krabicich a komodach, blbnu s deckama, ze em nepoznavaji a po case, dlouhem case jsem na Rodine a mam potrebu nebyt sama.
Ale vim, ze stejne zase uklouznu a spadnu, pak bude ode me zase nejakou dobu klid.Ale me to psani strasne pomaha.Uvolnuje me, nejak ze me pada to napjeti a strach...
Snazim se vazit slova, co pisu, vzhledem k tomu , ze jsem pry ten nejtvrdohlavejsi Beran siroko daleko, mi to dela dost velke potize se kontrolovat, nekdy bych tak s chuti napsala cervene a velkym pismenem:
Jdete do pr....!!!
Ale vim, ze si tim stejne nepomuziu a ukaze to moji slabost, neumet se ovladnout.A ja pracuju na tom,abych se umela ovladat a prijmou nazory druhych!!
Ja bych takprndala, ale musim fakt zacit delat praci, co jsem si na dnesek naordinovala.
Tak si to tu uzivejte, ja zase nakouknu.
Pa a hezky den vsem Sylva